Líbí se Vám dýmky určené jen ke sbírání?

[BATRACHOS]

Většina z nás nejen fajfky kouří, ale také je sbírá. Pro mnohé je dokonce tato vášeň možná důležitější, než samo kouření. Procházíme proto obchody a internetové stránky a sledujeme, co je nového.

Čím dál častěji ale člověk narazí na excentrický kousek, často japonské nebo třebas dánské i německé provenience, nad kterým mu zůstává rozum stát a kdyby to nebylo na dýmkařských stránkách, ani ve snu by v tom "podivném čemsi" nehledal fajfku.

Taková věcička může být věru nádherná a dekorativně se vyjímat např. v přijímacím salónku skotského venkovského sídla, ale kouřit se z ní tedy dá jen s velkou obtíží a někdy patrně i škodou na kráse, pokud autor nezohlednil vliv plamene na lak.

Prostě je u těchto fajek na první pohled zřejmé, že ke kouření určeny nejsou. Jistě, fetišisticky je možné si občas bafnout, ale... Co si o tom myslíte? Líbí se Vám tyhle umělecké a hříšně drahé skvosty, nebo je pokládáte za instrumentárium movitých snobů?

[ypres.bass]

podle mne je to spíš machrovinka na srazy a do společnosti...

[Scalex]

Anketa mi přijde trochu nesourodá, protože se v ní míchají dvě různé věci. Tedy to, zda se mi dýmky "ke koukání" líbí či nelíbí a pak to, zda takové mám, nemám a chci či nechci mít ve své sbírce. A to jsou dvě různé věci. Umělecké dýmky se mi líbí, z českých třeba Kloučkovy "gaudíovky", které sice jsou kouřeníschopné, ale jejich krása vynikne jen při srovnání s fotografií inspiračního zdroje. Takové dýmky jsou opravdu nejkrásnější ve vitrínce, krásně nasvícené. Zda z nich kouř chutná nebo ne, to je v tomto případě podružné.

Ale pak je tu další otázka - zda bych takovou dýmku chtěl. A já nechtěl. Rád ji budu obdivovat v dýmkařském muzeu nebo na návštěvě u nějakého sběratele, ale samotného mne sběr dýmek neláká. Dýmka je pro mne ušlechtilým nástrojem, který má ale svoji užitnou hodnotu, pro kterou jej vlastním. Rád do své sbírky dýmek zařadím krásný kousek, ale primární pro mne vždy bude jeho určení ke kouření, nikoli k vystavení.

[dh]

Já si z těch variant v anketě ne a ne vybrat, tož to napíšu sem.

Fajky určené jen ke sbírání a jinak nepoužitelné, nebo použitelné jen s krajním nepohodlím, se mi nelíbí, nechci je a nemám je rád. Těch je ale málo a většinou podle mě nejsou hezké.
Pak je ale spousta fajek, které nejsou stoprocentně praktické, ale kouřit se dají. S těmi člověk sedne do fotelu - aspoň si to tak představuju - pokuřuje a přitom si ještě užívá, zrakem i hmatově, krásnou věcičku v ruce. To beru a líbí se mi to, i když každý z nás má jinak naštelované ty hranice, co ještě jde a co už je moc zdivočelé.

když du s fajkou na procházku, nenarvu si do huby žádné umění, nýbrž klasický tvar, který se mi dobře drží v zubech, to je jasné.

DOVEDU si představit, že bych měl doma velkou sbírku dýmek, kouřil jen malou část a zbytek měl jen jako estetické objekty - ale všechno by to byly dýmky kouřitelné. NEDOVEDU si představit, že bych sbíral dýmky jako čistě umělecké objekty odpoutané od svého původního smyslu.

[ChorChe]

No a já snad už jen napíšu že dýmkař (výrobce nebo uživatel) by neměl vrčet na kolegu jen proto, že má v zubech fajfku, která svým tvarem připomíná bujení mimozemského organizmu.
Jsou dýmkaři, kteří si kouří sami jen tak pro radost, jsou další, kteří se druží, kde mohou, jsou lidé, kteří vlastní úžasnou sbírku a sami nekouří a nikdy nekouřili.
Dokonce, jak jsem začal jezdit po soutěžích, se při navazování kontaktu nejvíce omílala věta: Ahoj, máš krásnou fajfku... (ať už to byla pravda či měl v zubech BPK za 320).
Každé zboží si najde svého kupce a šťastný majitel extravagahandu nemusí být zrovna blbec či snob
Takže kdo má rád klasilu, ať kouká po klasice a naopak
Netřeba hned zbrojit proti proti "jinému" vkusu

[BATRACHOS]

Scalex: tak to je zajímavé, mně to jako dvě otázky nepřipadá: buď na něčem prostě ulítávám a pak o to usiluji nebo to již dokonce mám,
anebo se podívám, řeknu pěkné, ale můj šálek čaje to není (tudíž o to nestojím). Připouštím, že jsem vynechal možnost nechtěného dárku ve sbírce.

Co se Tebe, Scalexi, týče, přijde mi Tvůj postoj jasně b) - a dovolím si (drze) usoudit, že se Ti tedy takové dýmky "skutečně" nelíbí - kdybys měl nějakou částku a mohl sis vybrat, nekoupil by sis nikdy "lapač prachu" ale dýmku, se kterou se sžiješ.

Ale možná, že se pletu?

[BATRACHOS]

ChorChe:

Ale jistě, že de gustibus non est disputandum, leč o to tu snad nešlo. Pokud má někdo na srazu nebo kdekoli nějakou fajfku mezi zuby (zapálenou), tak to znamená, že je fajfka funkční a vcelku kouřitelná, i když třebas vypadá nekonvenčně.

Jde o to, že některé fajfky bys na tom srazu nacpal jen z exhibicionismu anebo masochismu, pro kouření bys tak nikdy neučinil, protože jsou ke kouření nevhodné.

V anketě vlastně jde o to, jestli Vám připadá smysluplné vytvářet (a kupovat, resp. obdivovat) dýmky coby umělecké artefakty, které již s původní funkcí nemají nic společného.

Mně to smysluplné nepřijde, dokonce si myslím, že v případě dýmek je krása vázána na účelnost, resp. její vnější vyjádření. Jinak mi přijde, že je lepší dělat ze dřeva spíš sošky etc. a ne "fajky, co nefajčí".

[Scalex]

:arrow: Scalex: tak to je zajímavé, mně to jako dvě otázky nepřipadá: buď na něčem prostě ulítávám a pak o to usiluji nebo to již dokonce mám,
anebo se podívám, řeknu pěkné, ale můj šálek čaje to není (tudíž o to nestojím). Připouštím, že jsem vynechal možnost nechtěného dárku ve sbírce.

Co se Tebe, Scalexi, týče, přijde mi Tvůj postoj jasně b) - a dovolím si (drze) usoudit, že se Ti tedy takové dýmky "skutečně" nelíbí - kdybys měl nějakou částku a mohl sis vybrat, nekoupil by sis nikdy "lapač prachu" ale dýmku, se kterou se sžiješ.

Ale možná, že se pletu?

Ano, můj postoj je blíže k tomu druhému, ale v anketě možnost pro mne není. Nakonec jsem hlasoval pro "Zajímají mne, rád se na ně podívám." - ale nevystihuje to skutečnost. Já bych totiž vysloveně hlasoval pro "Líbí se mi" - ale už ne pro "a sbírám je". Mně se totiž ty dýmky velmi líbí, ale neusiluji o ně, protože by mi doma k ničemu nebyly. Fascinuje mne, co vše je možné vyrobit z kousku dřeva a plastu, ale stejně, jako si domu nepořídím třeba krásný obraz, který se mi v galerii líbí (protože by se mi domů nehodil nebo třeba vyvolává atmosféru, kterou doma vyvolávat nechci), tak si nepořídím vitrínku s nekouřitelnými krásnými dýmkami.

Postoj, který píšeš v odpovědi na můj první post, mi přijde příliš černobílý. Buď mám po krásné dýmce toužit nebo říct, že to není můj šálek čaje. Ale svět není černobílý, je spousta šedých odstínů, které můj postoj vystihují. Ta dýmka je krásná, rád se půjdu do muzea opájet, ale doma ji nechci. Třeba i proto, že by mi zevšedněla. Nebo protože pro ni nemám adekvátní prostor. Nebo protože nejsem sobec a nechci si uzurpovat její krásu jen pro sebe.

Dokonce bych řekl, že jsou i jedinci, u nichž je touha _vlastnit_ mnohem silnější než to, zda se předmět danému člověku líbí či nelíbí. U snobů je to dokonce přímo základní vlastností.

[Scalex]

V anketě vlastně jde o to, jestli Vám připadá smysluplné vytvářet (a kupovat, resp. obdivovat) dýmky coby umělecké artefakty, které již s původní funkcí nemají nic společného.

Mně to smysluplné nepřijde, dokonce si myslím, že v případě dýmek je krása vázána na účelnost, resp. její vnější vyjádření. Jinak mi přijde, že je lepší dělat ze dřeva spíš sošky etc. a ne "fajky, co nefajčí".

Já jsem třeba zmiňoval ty Kloučkovy Gaudí Dreams ( http://www.janpipes.cz/gallery/main/gaudi_01.html ) - to je krásný příklad nádherných (a kouřitelných) fajfek, které je ale podle mne naprostá škoda kouřit. Ony vlastně i ve stojánku budou vypadat poměrně obyčejně - protože jejich kráse vynikne při správném naaranžování a někdy dokonce ve více kusech... viz http://www.janpipes.cz/gallery/parts/004_06_0105.html - tam je prostě potřeba šest stejných dýmek, umístěných do zcela konkrétních pozic a úhlů. A vedle toho fotografii objektu, který dýmkaře inspiroval k tvorbě.

Přesně tohle jsou ty dýmky, které se mi neuvěřitelně líbí, ale které bych si nekoupil, ani kdybych na ně měl finance. Leda bych měl své vlastní veřejné muzeum dýmek.

[BATRACHOS]

No, já jsem spíš myslel něco evidentně sbírkového:

http://www.kalyna.ca/pipes.htm

(myslím tu devítku "tandemovku")

ten Klouček je prostě jen extravagantní... Ale jistě se normálně kouřit dá.

[Nevill]

Nějakých těch pár dýmek mám, možná bych se opovážlivě mohl označit za sběratele, ale kupuju jen takové dýmky, které se mi líbí (a mému oku lahodí spíše klasické tvary) a ze kterých potom kouřím...

Jako "sběratelské" kousky mám např. 30 starou Petersonku Kapruf, 15 let starého Sherlocka Holmese (originální tvar, ale menší a s army mountem), dvě 30 let staré prosečky Goldstar a Bluestar...ze všech jmenovaných kouřím. Jinak takové ty vyloženě umělecké dýmky, ze kterých by se dalo kouřit jenom tak čistě teoreticky a asi by to moc dobře ani nešlo, to mě nějak moc nebere...

[BATRACHOS]

Postoj, který píšeš v odpovědi na můj první post, mi přijde příliš černobílý. Buď mám po krásné dýmce toužit nebo říct, že to není můj šálek čaje. Ale svět není černobílý, je spousta šedých odstínů, které můj postoj vystihují. Ta dýmka je krásná, rád se půjdu do muzea opájet, ale doma ji nechci. Třeba i proto, že by mi zevšedněla. Nebo protože pro ni nemám adekvátní prostor. Nebo protože nejsem sobec a nechci si uzurpovat její krásu jen pro sebe.

Dokonce bych řekl, že jsou i jedinci, u nichž je touha _vlastnit_ mnohem silnější než to, zda se předmět danému člověku líbí či nelíbí. U snobů je to dokonce přímo základní vlastností.

Tak to zkusíme jinak, stará dobrá metoda analogie:

Kamarád Ti představí svou novou kočku, mrkneš na ni a v duchu si povídáš: Moc pěkná, ale není můj typ.
Jinými slovy: není co vytknout, ale nebere Tě. Hotová věc. Krásná, ALE... a tohle ALE dělá rozdíl mezi spokojeností a štěstím, mezi tím, čím Jsi MOHL v životě být a čím Jsi být CHTĚL a také mezi možností a) a b) v téhle povedené anketě.
Jinak každá anketa mívá nabídku ANO-NE-JINÁ ODPOVĚĎ, tak co by sis počal se svým "šedivým pohledem na svět" pak?



PS: říká se, že žena nemůže být "tak trochu těhotná". Bď je fajfka ke kouření, nebo pro snoba.

[ChorChe]

... říká se, že žena nemůže být "tak trochu těhotná". Buď je fajfka ke kouření, nebo pro snoba.

Naštěstí má žena už není těhotná a já se včera smířil s tím, že určité procento mé "sbírky" nebude kouřeno, ať už jde o fajfky klasické nebo velmi odvážných tvarů.
Dokonce jsem skoro "opovrhoval" kuřáky, co kouřili samé klasické fajfky, ale vždy jsem respektoval jejich volbu. A oni mou.

V mém případě nejde ani tak o snobství jako o sobectví: koupím si fajfku s vědomím, že ji nezakouřím, ale chci ji prostě mít a je mi jedno, že mohla skončit v rukou šťastného člověka, který by se o ni dobře staral a podával jí ty nejvybranější tabáky. Dokonce si koupím Dunhill jen proto, že chci mít Dunhil.
V tom mám prostě jasno.

[Mack]

já pojem umělecká fajfka těžko posoudím, ale dekorativní dýmky mám rád, ale snažím se sbírát dýmky nejméně sto let staré, ve skřínce je to paráda..
k běžné kuřbě upřednostňuji fajfky kvalitní, ale žádná extravagance, taková klubová Parksovka, co jsme si pořídili, je vzorem krásy a přitom jednoduchosti....

občas přemýšlím, jak tak za sto let naši potomci budou na naše "sbírky" pohlížet....doufám, že ještě nebudou mít mozečky vymyté antikampaněmi a tatík nebude synkovi říkat : hele, z těhle věciček do sebe lidé dříve vdechovali kouř

[Dandy]

Na takové dýmky se skutečně jenom rád podívám, ale asi bych si nikdy žádné "umění" (i když by se z toho dalo normálně kouřit) nekoupil.
Snad každý dýmkař je sice aspoň trošku sběratel, dokupuju si samozřejmě dýmky, které se mi líbí (dávám přednost v podstatě klasickým tvarům ozvláštněným nějakým zajímavým detailem), ale chci mít současně v aktivní sbírce zastoupeno co nejvíc výrobců.