To neni čtenářka.
Ta je rovná a já jí říkám maratónka, víš co se kolem ní naběhám. K hlavičce připálit, k náustku potáhnout, k hlavičce přidusat,
k náustku potáhnout, ....................................................... je to dost makačka.
A trochu mi trvalo, než jsem vychytal čištění té troubele, ale nakonec jsem to dal. To jsem takhle jednou seděl na zahradě, popíjim kávu
a dvojčičku červeného a lámal si hlavu s tim čištěnim.
A najednou jsem to měl. Koukal jsem totiž na taras a po něm
se šplhala krásná barevná housenka, a tak si řikám, co mě ta chlupatá potvora jenom připomíná, no jistě čistič do dýmky. A to už chyběl jenom krůček
k dotažení nápadu. Housenku jsem vzal a nasoukal jí do toho bambusu, z druhé strany bambusu jsem přiložil lístek čerstvého salátu a čekal.
Nedočkal se, tak jsem šel spát a druhý den ráno koukám, salát pryč a housenka nikde, kouknu do troubele, jako koukal můj děda do hlavně pušky,
když jí čistil, nádhera, kanálek se leskl jedna radost. Tak jsem si říkal, paráda, jenom škoda, že je ta housenka pouze na jedno použití, když mi zdrhne.
Kde je má člověk pořád brát, že.
Za čas jsem ale na něco přišel, to když jsem tu fajfku kouřil dopoledne a šoup tam zase housenku. To jsem vlastně netušil, za jak dlouho
to ta holka dá. Navečer sedim, pobafávám doutníček, když zavadim okem o ten bambus a lístek salátu. Housenka leze pomalu ven a začíná si pochutnávat na lístečku. Tak to tak z povzdálí pozoruju, když zjistim, že nejsem sám, na dříví sedí kosák a pozoruje housenku taky. Najednou šup,
sletí dolu, kouká z blízka, nakloní hlavu na jednu stranu, potom zase na druhou, jako by tomu nevěřil, takhle hnědou, původně duhovou housenku asi ještě neviděl.
Ale moc dlouho o tom nepřemýšlel a "zob" a měl jsem po čistítku. Hajzl. No a v Blanický je kluci taky neprodávaj, tak jsem zase na začátku.
Budu hledat housenky.