Máte ještě svou první dýmku ?

[Dejmal]

V rámci dýmkové promiskuity jsem si o víkendu zavzpomínal u mých "kouřících" dýmek. Záměrně odděluji sbírkové dýmky, od těch ze kterých kouřím, nebo jsem kouřil a i když vím, že je už asi kouřit nebudu, zůstavají v poličce.
A protože jsem sentimentální, jako stará děvka, tak jsem si zavzpomínal na dýmky, kterými to u mě začalo. Jsou to jednak dýmky, co mi dal táta, když to odložil a co jsem si koupil, když mě to pohltilo.
Celkově mluvím o pěti dýmkách /přesně na to množství jsem měl stojánek/ dvě staré Československé a to Old River buldoček a billiardka Black Star a tři Stanwellky.

Co vy, jak jste na tom ? Máte ještě své první dýmky ?

[Vorža]

Cca. 48 let tomu nazad, co jsem dýmku zkoušel. Nedochovala se žádná. Má první drahá dýmka byl Falcon, zakoupen v Pragoimpu v roce 1974 za asi 1.200 Kčs (a vona, kuva, stojí dnes furt stejně), tenkrát to byly velký prachy, měl jsem ji celou vojnu, pak mi jí někdo ukrad v práci. Ale další dýmku už mám, Stanwell 190, písek, a je furt jak nová navzdory mému zvyku napalovat kouřovod. Občas si ji zapálím a vzpomínám.

[Fénix]

Pořád ji mám, Chacom z Baker street z roku 2001 Má lehce ruplý krček, opravovat ji nechci z nostalgických důvodů, tak ji nekouřím.

[Michael]

No jelikoz to jeste nejsou ani ctyri roky, co jsem si ji koupil, tak ji porad mam. Bentka od Jirsy. Dostala v zacatcich hodne zabrat

[mihra]

Moje první dýmky. Zieglerovy Monte Bella, koupené v r. 1953. Z nostalgie dodnes občas kouřené. Tenkrát byly nacpávány tabákem Kapitán, dnes OGS.

[Balu103]

Úplne prvú nejakú Proseč z bežnej trafiky kúpenú v r. 1994 mi kedysi dávno niekto ukradol. Druhú Adventure som zničil a prepálil, to boli ešte neandertálske začiatky, keď nemal kto poradiť, nebolo ani odkiaľ čerpať informácie. Potom som sa dostal ku Život s dýmkou, poučený kúpil tretiu, Big Ben, a tá by mohla ešte niekde byť u mamy, budem sa musieť zahrať na archeológa.

[Baskervil]

Bohužel Dunhillku, kterou jsem v roce 1965 zdědil po svém dědečkovi, mi někdo na koleji ukradl.

[stam]

Moje první byla Hodulovka v roce 2008. Kouřil jsem v ní jenom Alsbo cherry.
A protože Alsbo už mě nešmakuje a dávám přednost subtilnějším dýmkám, tak šla do důchodu.

[Yetenek]

Začínal jsem se dvěma fajfkami někdy v roce 1992 nebo 93. Byly to hladká BPK a rustikovaná Borkum Riff, koupené v trafice v Mladé Boleslavi s odstupem cca 14 dní, nevzpomínám si, která byla první. Kouřena v nich byla červená Amphora, bohužel toto moje první setkání s dýmkou trvalo jen asi 2 měsíce a dýmky poté skončily v šuplíku. V něm odpočívaly až do léta 2011, aby se po krátkém comebacku odebraly do vitríny na odpočinek. Nutno dodat, že zasloužený, neboť mé zacházení začátečníka, někdy možná hraničící s týráním, přečkaly bez napálení.
Ještě malý dovětek - povedlo se mi tenkrát koupit dýmky dobře vrtané, byť o správném vrtání jsem tehdy neměl ani ponětí.

[klasik51]

V roce 1969 jsem si v Progoimpu koupil Old River buldočka. Jezdil se mnou na vandry a dal i vojnu.
Kam se poděl netušim. V roce 2005 jsem si z nostalgie koupil na Aukru jednoho a potom dalšího a potom dalšího a............a.......... .......
..............................................................

[jetam]

A dal uz to vsichni zname


Prvni dymku jsem dostal od Ladi Vondraka u nej v kavarne U Notare. Pokuroval nejaky flake a strasne mi ten tabak vonel, tak jsem si smotal do papirku a s vyrazem absolutniho blaha vyhulil Nacez mi to nedalo a zacal jsem zkoumat Ladovu dymku co mel u sebe a zjistovat, jaky je rozdil mezi chuti tabaku v papirku a ve fajfce. Lada trpelive odpovidal, nacez mu po nejake dobe zrejme trpelivost dosla, neb se zvednul, odesel k sobe do pracovny a vratil se s moji prvni dymkou a tabakem. Nadavkem jsem jeste dostal upozorneni, ze zaklad je to vydrzet, neb prvnich 100 koureni vetsinou stoji dost za hovno, ale kdyz se to vydrzi a clovek se nauci ...

Dymka byla no name bentka (na vohly sem nikdy nebyl), kterou jsem po navratu domu okamzite prebrousil, premoril a celkove upravil. Par let mi vydrzela, jenze pak zase prislo moje pravidelne debordelizacni obdobi, nacez jsem vzal frontalnim utokem i rozsrustajici se "sbirku" dymek a tahle sla jako prvni. Neco jsem prodal, neco rozdal a tahle mam pocit snad dokonce letela do kose (ono po mem odbornem zasahu a kurackych zacatcich taky uz nebylo moc o co stat), navic nostalgie u me nikdy moc nefungovala.

Dalsi "prvni dymka" byla po letech Stanwellka se sbirky z Etrafiky. Tu uz sem taky davno bouchnul. Takhle to holt dopada, kdyz se clovek zacne bavit s Dejmallem a chytne bily nestovice

[Dejmal]

Krásné příběhy

[petr459]

První byla od dědy, byl to buldoček značka nevím a tabák Taras-bulba a "Báča " nebo tak nějak a málem jsem se udusil.

[MBO]

Úplně první byla Ronsonka, kterou jsem si někdy po maturitě půjčil od táty. Kouřil jsem z ní zelenou Amphoru. První, kterou jsem si sám vybral a koupil, byla z trafiky na Skalce, kam jsem jezdil metrem z Holešovic na angličtinu. Stanice Skalka byla otevřena v létě 1990, takže někdy v té době. Takové lehce zahnuté vajíčko značky Big Ben s nápisem Flamingo a číslem 867. Jak jsem ji tak dvakrát týdně míjel, tak dlouho jsem se na ni díval, až jsem si ji jednou koupil. Mám ji dodnes a kouřím z ní pravidelně.

Naposledy upravil MBO dne 23 črc. 2017, 20:19, celkově upraveno 1

[RottenFox]

Moje první dýmka byla dýmka vlastní výroby. Vyrobil jsem si jí někdy v přelomu dětství a puberty, a to z tyče takové té bambusové louče.

Vzhledem k tomu, že nevydržela ani první kouření (při dokuřování kotlíku se propálilo dno a hořící obsah dýmky se mi vysypal do dlaně), jí již nemám. Po tomto zážitku jsem se pokorně vrátil ke kouření bobkového listu ubaleného v kousku papíru.
Po pár letech jsem si koupil nějakou dýmku z hrušky s kovovou vložkou... Věděl jsem o tom prd, jenom jsem si byl línej balit cigarety. (Už jsem byl velkej kluk a místo "bobkáče" jsem kouřil tabák)
Dýmka byla věčně plná močky a hrozně smrděla, tak jsem jí věnoval kamarádovi.

No a za dalších pár let jsem si koupil malou bentku, Prosečku, vlastně mojí první opravdovou dýmku. Zde jsem již byl poučen jak na to a ani jsem jí nezprasil. Ba naopak, zde propukla má vášeň k dýmkaření a došlo i k odložení cigaret. Tuhle fajfku mám dodnes, ale moc jí nemám rád. Nevím proč. Co jsem dostal další dýmku, z téhle jsem již nikdy nekouřil.
Ale za svojí opravdu první dýmku považuji krásnou prosečskou biliárdku, kterou mi koupil švagr, tu mám moc rád a kouřím jí dodnes. Prošla lehkým faceliftem (sundání laku, nové moření + povrchová úprava olejem) a je to krasavice, ze které se velmi dobře kouří.
Je to zajímavé, mám tu dýmky slovutných značek, jako třeba Peterson či Brebbia, dýmky českých mistrů, ať již se jedná o Peťáka, Pohludku, či Bifteka, ale k téhle Prosečce se stejně vždy rád vrátím a mám jí moc rád.
Pro mě je to prostě ta první milovaná dýmka, i když je reálně v pořadí čtvrtá.