Moje první dýmka byla dýmka vlastní výroby. Vyrobil jsem si jí někdy v přelomu dětství a puberty, a to z tyče takové té bambusové louče.
Vzhledem k tomu, že nevydržela ani první kouření (při dokuřování kotlíku se propálilo dno a hořící obsah dýmky se mi vysypal do dlaně), jí již nemám. Po tomto zážitku jsem se pokorně vrátil ke kouření bobkového listu ubaleného v kousku papíru.
Po pár letech jsem si koupil nějakou dýmku z hrušky s kovovou vložkou... Věděl jsem o tom prd, jenom jsem si byl línej balit cigarety. (Už jsem byl velkej kluk a místo "bobkáče" jsem kouřil tabák)
Dýmka byla věčně plná močky a hrozně smrděla, tak jsem jí věnoval kamarádovi.
No a za dalších pár let jsem si koupil malou bentku, Prosečku, vlastně mojí první opravdovou dýmku. Zde jsem již byl poučen jak na to a ani jsem jí nezprasil. Ba naopak, zde propukla má vášeň k dýmkaření a došlo i k odložení cigaret. Tuhle fajfku mám dodnes, ale moc jí nemám rád. Nevím proč. Co jsem dostal další dýmku, z téhle jsem již nikdy nekouřil.
Ale za svojí opravdu první dýmku považuji krásnou prosečskou biliárdku, kterou mi koupil švagr, tu mám moc rád a kouřím jí dodnes. Prošla lehkým faceliftem (sundání laku, nové moření + povrchová úprava olejem) a je to krasavice, ze které se velmi dobře kouří.
Je to zajímavé, mám tu dýmky slovutných značek, jako třeba Peterson či Brebbia, dýmky českých mistrů, ať již se jedná o Peťáka, Pohludku, či Bifteka, ale k téhle Prosečce se stejně vždy rád vrátím a mám jí moc rád.
Pro mě je to prostě ta první milovaná dýmka, i když je reálně v pořadí čtvrtá.