Zakuřovací pasta ANO/NE

[woom]

Lehoulince, opravdu lehce potřít medem, vysypat karbonem z čištění dýmky a nechat zaschnout. Již starý Alfred totok doporučoval. Tisíce děkovných dopisů.

Má to pár drobných chyb. Kde má třeba začátečník vzít ten karbon? Skutečně je lepší med, který karamelizuje, než čisté dřevo, případně zakuřovací pasta, která k tomuto účelu byla vyrobena?
Tak jako tak stejně prvních pár dýmek moc nechutná, než se dýmka zajede, tak vlastně jde jen o ten pocit, že je dýmka chráněná a jen tak ji začátečník nepropálí, což jak už jsem výše psal je jen placebo, protože se dá propálit i dýmka se zakuřovací pastou.

[Jack.Grave]

woom Pokud možno novou dýmku ničím nevymazávat co by mohlo zahořet (cokoliv organického). Zakuřovací pasta se dá zakoupit u všech dobrých prodejců nebo jsi li chemik tak namíchat z vodního skla (křemené nebo lithné) a práškového grafitu.
Jinak zakuřovací pasta nemusí být na škodu v závislosti na výrobci a použitěm složení, lepší je li mpasta založená na grafitu a vodním skle než na bázi kokosového uhlí na gril spojeného syrovátkou (aktuální recp ot Kapp and Peterson Dublin). Mne osobně to nevadí ale u hi end dýmek ji raději nemám.
Jack

[Ferd]

Vždycky jsem si vybíral dýmku podle vzhledu: tvaru, materiálu, povrchové úpravy. A nikdy jsem vnitřek hlavičky neřešil, byť osobně preferuji hambaté dřevo. Když se mi dýmka líbí beru i hlavičku s pastou jako nutné zlo.
Nicméně vzpomněl jsem si na svá dýmková studijní léta a posbíraná moudra čím vším se dá vymazávat. Tak aniž bych doporučoval, přišlo mi zajímavé nabídnout krátké shrnutí toho, co jsem někde vyčetl a co si pamatuji:

-med: nejčastěji zmiňovaný i v historické literatuře s tím, že cukr karamelizuje do podoby velmi blízké tabáku (med a cukr je koneckonců součástí řady tabáků, zkoušel jsem to kdysi ještě jako mladé ucho, výhodou je, že se popel a zuhelnatělý zbytek tabáku přilepí na stěny a pomáhají vytvořit cake, nějaké zásadní výhody i nevýhody si nevybavuji)
-med s rozdrceným živočisným uhlím (buďto napřed smíchat nebo namedit a pak nasypat uhlí, co se nepřilepí vysypat)
-vodní sklo
-vodní sklo s uhlím či grafitem (grafit je pro mě víceméně novinka posledních let na kterou koukám poněkud nedůvěřivě, a když už uhlík, tak proč nezkusit i diamanty )
-voda: jo jo, fakt jsem to kdysi někde četl, že je vhodné novou hlavičku zevnitř navlhčit (pokud to opravdu chce někdo zkusit, tak prosím jen na vlastní rizoto)
-kamnářský tmel (na opravu drobných vypálených prasklin)
-novou dýmku zakuřovat jen malým množstvím tabáku a postupně přidávat s každým dalším kouřením-bez vymazávání
-novou dýmku nacpat normálně ale kouřit pomalu (přiznám, že toto nakonec praktikuji, vyhovuje mi vlhkost, která se z tabáku uvolňuje, hlavičku po kouření nečistím a nechávám popel přilepený na stěnách)

Řekl bych že co dýmkař, to originální alchymista. Tím, že nemám dýmky repasované nijak pastu neřeším. Říkám, si že přírodní povrch dřeva je přirozený, přírodní, není testovaný na zvířatech a je prostě bio. Nicméně mám takový nejasný pocit že kdesi v pozadí mých úmyslů může být důvodem i pouhá lenost.

[BATRACHOS]

Já myslím, že každý výrobce má určitý pohled či názor na to, co je pro fajfku nejlepší. To je otázka všeho: tvary, styly, použité dřevo, průměr vrtání, laky nebo vosky, ebonit nebo akryl, filtr 9, nebo 6, nebo bez. Každý ví, že BPK buldoček má prostě určitý charakter, "nějak" se z něj kouří. Kdo má ve stojánku řadu Petersonek, Savinellek, DBček nebo Stanwellek, tak ví, o čem je řeč.

To je podobné, jako u tabáků: Dunhill prostě měl specifickou chuť, přinejmenším u všeho, kde byla latakie a orient. Nedalo se to nepoznat. SG nebo GH jsou také něčím charakteristické.

No a pasta k tomu všemu (podle mne) patří. Za prvé ji má každý výrobce trošilinku jinou. Za druhé prostě výrobce buď dělá fajfky tak, že počítá s tím, že tam pasta je, nebo naopak ne. Ta fajfka je na to vyrobená. Není to zas až tak podstatné, ale je to jeden z celkového souhrnu momentů.

Pavel Háp vyráběl fafky bez pasty a skutečně s tím na 100% počítal. Zakuřovaly se nejlépe, co jsem kdy zažil. Na druhou stranu Petersonky, zvláště ty do asi 3.500, prostě jsou máčené celé v mořidle a kvalita dřeva asi proměnlivá, no zkrátka počítají s tím,
že tam pasta je. Zakuřování znamená červený filtr a čistič minimálně 10 kouření, chuťově se to také pozná. Ale prostě to k tomu patří, mám je rád a skvěle se z nich pak léta kouří. Úplně jinak, než z Hápovek. A jinak, než z BPK. A jinak se zakuřují. Mám klasické biliardy od mnoha těchto firem, srovnatelné velikosti. Kouří se z nich jinak, zakuřovaly se jinak.
Já si myslím, že to k tomu prostě patří.

... výjimka je firma DB, tam mám s jejich pastou takovou zkušenost, že to prostě nejde. Neumějí to, nebo přinejmenším neuměli. Teď už jsem si dlouho nic od nich nekoupil, tak se to možná zlepšilo.

[beda]

Ty jo, mám troublemakera, lowendový BPK, rovnej bulldoček s rustikem v černym laku, přïšera za tři stovky z trafiky u metra. Ale srdcová fajfka, dostal jsem někdy okolo dvaceti peníze od tety, abych si koupil fajfku a na tuhle mi zbylo, asi tak nějak Ale k věci, sráč hroznej, mořená uvnitř, dřevo řídký, pasta no coment. Zahořívá od začátku tak různě všude. Xkrát vybraná na dřevo a furt a znova. Už je celkem těnkostěnná Dnes jsem ji opět zvětšil a už jsem si říkal, že to s ní vzdám a pak mne napadlo, ji vymáznout medem. Nikdy před tím jsem to nedělal, ale postupem času jsem začal brát všechny dýmkařský zákony s rezervou, tak jsem to zkusil. Už po výmazu to působilo příjemně, teď ji kouřim a pohoda. Budu referovat jak cake

[beda]

Tak nějak jsem tušil, že když něco radil Alfred Dunhill, tak to nebude plácání do větru. Funguje to bezvadně. Cake se dělá mnohem líp, hlavně při těch prvních kritickejch kouřeních po výškrabu. Některý napáleniny chtěly víckrát, ale uplně fpoho. I kouření chuťově bez sebemenší protivnosti. Takový sladší.