BATRACHOS píše:Nu, já jsem za těch patnáct let použil klíč poprvé teď někdy před Vánoci hned na dvě fajfky.
Moje "první" už měla totiž tak silnou vrstvu, až jsem se ulekl, aby nakonec neměly pravdu ty fámy o prasknutí hlavičky. S tím placatým dýmkoklíčem mi to celkem šlo, ale dost mne udivilo, kolik "hrstí" jsem postupně obrousil. A také mi to zabralo dost času, nejsem žádný "bezhlavý jezdec", takže všechno pěkně opatrně a hlavně langsam.
I když jsem dělal tu druhou, to zas byla má nejoblíbenější - a proto nejzanesenější -, stejně jsem si "nelajsnul" přitlačit a vzít to "od podlahy". Prostě jsem měl dýmkoklíč nastavený na co nejjemněji, ale zároveň aby trošku zabíral karbon.
Jinak je pravda, že úplně na závěr jsem to musel brát jen jednou hranou, abych srovnal asi dva "skoky", které se vytvořily tím, že spodek a vršek jsem musel brát na rozdílnou rozteč.
Hlavně bych se však chtěl svěřit se zajímavou zkušeností - a nikdo z Vás tady o tom nemluvil, tak nevím, jestli jsem sám? když jsem totiž byl vždycky tak v půlce práce s klíčem, začala fajfka nejprve slabě, pak až děsně intnsivně vonět po tabáku, na který je zakouřená. Na závěr, když byl fajfky čisté a profouknuté, voněly jak kdyby byly právě nacpané před zapálením. To propracovávání se od uhlí k vůni byl vážně nepopsatelný zážitek (i když jsem jej právě zkusil popsat).
To se mi tedy nestalo. Ten placatý výhrubník mám, ale nějak jsme si nesedli. Karbon občas obstraňuju, takovým tím starým příborovým nožem s velkým ostřím (hodí se na každou dýmku), ale že bych si nějak užíval, to tedy ne. Tahle generální očista mi na dýmkaření přijde jako jeden z nejodpudivějších a nejsmrdutějších zážitků. Jako ponořit se do popelníku plného vajglů