Pepku, do svých třiatřiceti jsem byl naprostý nekuřák. Začal jsem rovnou dýmkou. Byl jsem alergik a astmatik. Alergik silný, astmatik střední. Už dříve (ještě před třicítkou) jsem si alergii na plísně vyléčil tak, že jsem jednou týdně docházel na zkoušky kapely - zkušebnu jsme měli v bývalém protiatomovém krytu, kde bylo vlhko a silně plesnivo. Týden co týden 4-5 hodin v tomhle prostředí, postupně jsem snižoval dávku léků a alergie na plísně mi zcela vymizela.
Na základě toho mi můj alergolog řekl, že mi dýmku zakazovat nebude, že mám rozum a mám se sledovat a uvidím, jestli mi to něco přináší, nebo spíš škodí. Že mi samozřejmě kouření doporučit nemůže, ale... (tu větu s "ale..." nedokončil on).
Tak jsem začal kouřit. Nejsem silný kuřák. Někdy se k dýmce nedostanu (nebo na ni nemám chuť) třeba týden. Když už, tak si většinou dám jednu, maximálně dvě dýmky denně (výjimkou jsou jen delší grilovačky nebo dýmkařské srazy). Kouřím šest let. Během té doby mi vymizelo astma. Letos na jaře jsem byl u alergologa na důkladnější prohlídce. Zjistil, že mám o půl litru větší vitální kapacitu plic než dříve (a rozhodně to není sportováním nebo zvýšenou tělesnou aktivitou, protože pohybu se vyhýbám seč můžu), že astma je skutečně pryč a že alergie se mi výrazně zmírnila. Udělal mi komplexní test, alergický jsem zůstal na jarní pyly a na tu žlutou svini řepku, ale výrazně se mi zmírnila například alergie na prach (což zní logicky - kouř je vlastně miniaturní prach).
Netuším, nakolik za to může dýmka. Vím jen, že jsem svůj životní styl prakticky nezměnil a jediné, co jsem opravdu v životě změnil, bylo to, že jsem začal kouřit dýmku. A zdraví se mi zlepšilo.
Taky mám kamaráda, kterého jsem přitáhl k dýmce. Klasický rozlítaný podnikatel, v pět ráno začíná pracovat, ve dvě v noci končí, neustále něco zařizuje, kontroluje, objíždí, vyjednává, zkrátka velmi stresující život. Tak jsem ho naučil večerní dýmku. Aby se donutil na hodinu zastavit, zpomalit, vypnout (a vypnout mobil). Nešlo mu to. Vrtěl se na židli, byl nervózní, roztěkaný, přišlo mu, že mu něco utíká. Nechal jsem na něj tajně namířenou kameru a to jeho první kouření jsem mu pak sestříhal a pustil. Jak poskakuje, jak se nedokáže zklidnit a podobně. Sám přiznal, že měl několikrát náběh na infarkt a že doktor ho varoval, že příště už by ten infarkt opravdu mohl nastat. Další a další kouření byl klidnější a klidnější. Naučil se nalít si skleničku dobrého vína nebo whisky, dát si dýmku, pustit muziku a hodinu nic jiného nedělat. Po čase jsem ho "propustil" (ve smyslu, že už nebyly tak často dýchánky u mě, ale dával si dýmku sám doma). Můžu říct, že změna na něm byla po čase fyzicky vidět. Když jsem ho potkal během dne, nebyl to už takový poletující pošuk, ale byl klidnější a rozvážnější. Zjistil, že když se nic neposere během té večerní hodiny kouření, tak že se nic neposere, když se to během dne o pár minut nebo desítek minut zdrží. Díky dýmce se naučil zastavit a pak už se během dne zastavoval i bez dýmky. Naučil se dát si v klidu oběd. Naučil se delegovat svoji práci na podřízené, protože jejich kontrola mu zabere třetinu času oproti tomu, kdyby vše zařizoval sám. Myslím, že ho dýmka zachránila a dál chrání před infarktem. Takže nemůžu souhlasit s tím, že dýmka automaticky poškozuje zdraví. Ne, paradoxně ho naopak může i chránit.
Samozřejmě, každý jsme jiný, každý na stejné věci reagujeme různým způsobem. Možná ti dýmka škodí, nebo si to myslíš. Nevím, já z tvého příspěvku cítím - a nechápej to prosím špatně - totéž, co často čtu v příspěvcích zapřísáhlých vegetariánů, sportovců a jiných propagátorů tzv. zdravého životního stylu. Takové to nenápadné přesvědčování ostatních, které vlastně doopravdy slouží jako přesvědčování sebe sama, že jsem se rozhodl správně, protože tomu sám tak úplně nevěřím.
Ať tak či onak, přeju ti pevné zdraví, dobrou náladu a ať tě tvůj životní styl bez dýmek baví a vyhovuje ti. Životem vede spousta cest, ty sis vybral jednu, většina lidí na tomto serveru si vybrali jinou, společnou řeč v tomto tématu asi nenajdeme. Tady na dýmce.net jsme všichni s negativními vlastnostmi kouření srozuměni, známe plusy i mínusy kouření, zhodnotili jsme si to a nějak se rozhodli a nemá smysl nás o nezdravosti přesvědčovat.