Mathias Sandorf píše:Jojo, tabákový šamani si to uměli užít, otrava nikotinem jak vyšitá. Dostávali ho do těla všema možnejma způsobama, nejen kouřením. Samozřejmě taky žvejkání a šňupání, ale i normálně žraní a vtírání tabákovejch past na sliznice a do očí, chuťovka. Pak měli takzvaný šamanský vidění - byli samozřejmě jednak v tranzu, ale taky skoro neviděli ve dne, zato v noci viděli líp než jiný - holt měli tak roztažený zornice, že je světlo oslepovalo...
Celkem mně pobavila ta skutečnost, jak se zpočtku církev bránila pití kouře a tabáku celkem, prý v dočinění s ďáblem. Až kněží zjistili co rostlina dokáže, že vzniká závislost, a že by na tom mohli vydělat (daně a nevím co...), tak své názory obrátili a začali kouření prosazovat. Lékaři byla rostlina uznána jako všelék a byla lékaři doporučována. Sem tam se objevil nějaký dspotický vladař, který zakázal kouření...
To se nám ta historie opakuje....