Moje cesta k dýmce

To ostatní - kouření, zážitky, prodejci, události, zajímavosti atd. Jen k tématu!

Moderátoři: Dejmal, Fénix, Jakub, Sobpeta

Re: Moje cesta k dýmce

Příspěvekod slon » 17 kvě. 2014, 18:31

Když nám před mnoha lety odešel děda do kuřáckého nebe, věnovala mi babička jako malému klukovi jeho dýmku na památku.
Fajfka se pár let povalovala v mé puberťácké vitríně a potom mi nějak zmizela z dohledu.....
Při nedávném úklidu půdy jsem objevil krabici.....koukám.....dědova fajfka.
Ačkoliv jsem nekuřák, dýmka mi vždy voněla.....Sedl jsem k netu, zjistil jak fajfku vyčistit a co do ní nacpat a ejhle, je ze mne´´sváteční´´ kuřák dýmky. :puffy:
Ta vůně, klid a pohoda je tak luxusní..., ale to tady asi nemusím rozebírat...
A samozřejmě si na dědu vzpomenu vždy..... :wink:
Uživatelský avatar
slon
Aktivní uživatel
Aktivní uživatel
 
Příspěvky: 56
Věk: 49
Registrován: 16 kvě. 2014, 11:42
Bydliště: Havířov

Re: Moje cesta k dýmce

Příspěvekod Bukinist » 04 čer. 2014, 16:33

ad čtení - nechci si tahat tričko, ale taky mě babička naučila číst ve čtyřech letech. brzy nato našli rodiče u mě pod polštářem dvě knížky: A. Christie Deset malých černoušků a jakési Podvody v profiringu :mrgreen: (dodnes to všem vyprávějí)
k tématu vlákna:
u rodičů ve starožitném pokoji byl stojánek se starými prosečkami, někdy v šestce-sedmičce jsem prostě jednu čmajznul a nacpal ji tabákem "Adria" od staršího spolužáka (prototyp Nikotin od Šimka a Grossmana) a kouřil.
Brzy se přidali dva kamarádi, "pipeclub" jsme měli v ruině altánu v pražské Grébovce (dnes zrekonstruovaná pěkná vinárna, dokonce jsem se tam ženil :-) )
První BPK jsme si koupili v bohužel již zaniklém dýmkařství ve vinohradském Pavilonu, k tomu první tabáky - hlavně aromatiky. První normální tabák byl zelený Caledonian, už se želbohu nevyrábí. Vedl jsem si záznamy o vyzkoušených tabácích (v té době byly běžné vzorky zdarma, pamatuji hlavně na řadu Holger Danske, takto jsem vyzkoušel všechny). K panu Hingarovi jsme hodili škemrat prázdné obaly od tabáků, taky nám je dával prodavač z vetešnictví "dakota" pod vinohradským divadlem. Kdo by řekl, že po letech budu v Království dýmek pečený vařený :-)
Dýmkařským vzorem mi byl čechokanaďan Áda, soused z chalupy. Z neuvěřitelně zaslintaných dýmek bafal Clan a Krakonoše. Taky mi koupil první točené v životě (bylo mi 13) a mohli jsme si na jeho stálý účet dávat pivka. Pořád něco vzrušujícího vyprávěl - bojoval ve Vietnamu, chodil na koncerty J. Hendrixe, the Doors apod. Před dvěma roky bohužel zemřel.
S přestávkami jsem kouřil dýmky tedy už od ZŠ, nejdelší pauzy ale netrvaly víc než rok dva. Silně jsem se do toho ale opřel posledních pět šest let :smoke5:
Uživatelský avatar
Bukinist
Účet zrušen
 
Příspěvky: 718
Věk: 41
Registrován: 09 dub. 2012, 15:23
Bydliště: Praha 10 - Vršovice

Re: Moje cesta k dýmce

Příspěvekod OldaS » 04 čer. 2014, 17:19

Pěkný :clamp:
Ty vzorky Holger Danske ještě někde neotevřené mám :lol:
Uživatelský avatar
OldaS
Člen pipE-clubu
Člen pipE-clubu
 
Příspěvky: 882
Věk: 45
Registrován: 18 led. 2013, 16:45
Bydliště: Úpatí Naklethi - Č. Krumlov

Re: Moje cesta k dýmce

Příspěvekod Bukinist » 05 čer. 2014, 18:41

Díky :joy:
Ty HD už budou pěkně uleželé :-)
Uživatelský avatar
Bukinist
Účet zrušen
 
Příspěvky: 718
Věk: 41
Registrován: 09 dub. 2012, 15:23
Bydliště: Praha 10 - Vršovice

Re: Moje cesta k dýmce

Příspěvekod muf » 11 úno. 2015, 14:29

Moje cesta k dýmce byla zvláštní 2.7.1995 sem mněl havárku na motorce do té doby sem kouřil kde co kromě P.K.D. No a potom po sérii operací sem se dostat do rehabilitačního ustavu Hrabyně. A jak jinak než v hospodě sem se potkal se spoustou fantastických lidí a při hraní šachu sem zahlédl jednoho kvadroplegika jak kouří krásného buldočka, tenkrát sem samozřejmě nevěděl co to je. Ale nedalo mně to a začal sem vyzvídat. A tak nějak to začalo. Dodneska sem mu vděčnej.
Uživatelský avatar
muf
Aktivní uživatel
Aktivní uživatel
 
Příspěvky: 510
Věk: 50
Registrován: 02 úno. 2015, 07:58
Bydliště: Čehovice u Prostějova

Re: Moje cesta k dýmce

Příspěvekod jessiefox » 17 kvě. 2015, 18:26

V létě 2014 jsem si koupil první dýmku. Pak mi táta věnoval jednu pěkně zakouřenou prosečskou. Následovala druhá, pak zkoušení jak a co, objevení dymka.net a čerpání informací, návštěva e-trafiky, koupě petersonky st. patrick 2014 a už jsem se vezl. Testování tabáků, dýmky, odhodlání návštěvy buňky na jiřáku ..... dýmkaři mě nenechali ve štychu, poradili kudy kam, otestoval jsem. Teď si ji užívám, ale informací je stále hafo co by člověk měl znát. Je to běh na dlouhou, ale voňavou trať.
Uživatelský avatar
jessiefox
Člen pipE-clubu
Člen pipE-clubu
 
Příspěvky: 119
Věk: 47
Registrován: 05 pro. 2014, 14:22
Bydliště: Třebotov

Začínající kuřák dýmky

Příspěvekod ZDragon » 18 kvě. 2015, 20:39

Ahoj dýmkaři.
Nejsem příznivcem takových to fór ani dalších sociálních stránek, ale nedá mi to, abych se s někým nepodělila o s ých zážitcích-zkušenostech (nezkušenostech) s kouřením dýmky.
Mějte se mnou trpělivost - nejdříve trochu omáčky...
Že bych mohla začít kouřit dýmku mě napadlo někdy vloni na podzim. Nějak jsem vždycky měla dobrý vztah k tabáku, ale cigarety mě nikdy nebavily a doutníky u ženský nejsou moc elegantní. A taky ty tabáky... Cigaretový a doutníkový... Nějak to nikdy nebylo ono. A protože mi šlo vždycky spíše o chuť, nikdy jsem to nedráždila...Loni se mi nějak do podvědomí vloudila dýmka. Nikdy jsem s ní do kontaktu nepřišla a nikoho jsem nikdy s dýmkou nepotkala. Ani dědu..
Ale přišlo mi to jako dobrý nápad...
Tak jsem se o dýmkaření začala teoreticky zajímat. Začala jsem prozkoumávat druhy dýmek, co by se pro mě jako pro laika hodilo. Kvůli všem možným peripetiím jsem dospěla k názoru, že nejlepší pro mě bude dýmka s meršànovou vložkou ( levnější varianta meršánové dýmky). Nemusí se zakuřovat, nepohlcuje tolik vlhkosti, není náchylná na změny aromatizací tabáku... Měla jsem jasno. Jedi ným úskalím ( psychickým) byly finance - jestli to není moc drahý... Tohle mě brzdilo dlouho. Přestože jsem v tom měla jasno a věděla jsem, proč to chci provozovat... A víte co rozhodllo? Samozřejmě že ne... Na prvního máje letošního roku umřel kolega od nás z práce a jeho smrt mě zasáhla mnohem víc, než by mě kdy napadlo.... A ten člobrďa mě
vždycky nadchnul tím, jak si plánoval budoucnost - takový to, co bude, až bude... A moc se na to těšil, ale bohužel, ač mu normálně nic nebylo, během okamžiku se všechno změnilo... A v momentě, kdy jsem jsem se to dozvěděla, jsem se rozhodla i já... Nemá cenu se těšift na to, co někdy bude. Život je teď a nikdy nevíme, co se může stát... Objednala jsem jsi svou první dýmku - Paronelli Oliva s meršánovou vložkou... K tomu 4 druhy vzorkových tabáků a další drobnosti. Nastudovala jsem rady a porady co se týče začátků a s chutí se do toho pustila... Asi každý kdo začínal, má představu o mých začátcích. Ale protože jsem to opravdu chtěla, nenechala jsem se zklamat. Naopak. Nadchnulo mě každé pokouření, protože pokaždé přišel úžasný pokrok - pro mě. Neuvěřitelný zážitky a zkušenosti - neopakovatelné... Po necelém týdnu jsem zatoužila po další dýmce. Měla jsem rovnou Paronellku, a chtěla jsem zahnutou dýmku... Po hodinách zkoumání dýmek, jsem se dopracovala k dýmkám Falcon s výměnnými hlavičkamj. Zase trochu opatrnosti v začátcích - když ss mi nepovede zakouření, prostě vyměním hlavičku... Koupila jsem si jí. Zahnutou Falconku s náhradní hlavičkou. No musím přiznat, že lepší a lehčí pokouření, na to, že začínám, jsem nezažila a Paronellka, bohužel těžce zakulhala. Z Falconky jde krásně chladný kouř, nádherně v ní pronořívá tabák... Vyypadá luxusně, je lehoučká, báječně jednoduše se čistí... Nemám než superlativy. A ani to zakuřováni díky ní, nevypadá tak složitě... Opravdu velké, velké nadšení a rozhodně půjdu do další. Na Paronellku přijde čas, abych si jí opravdu užila. Teď jsem učarovaná Falconkou...
Omlouvám se, jestli moje řeči někoho nudí, ale jsem fakt nadšená a samozřejmě moje nedýmkařské okolí není tak příznivé k mým poznatkům.
Takže ať to dobře hoří...
ZDragon
Registrovaný uživatel
Registrovaný uživatel
 
Příspěvky: 2
Věk: 47
Registrován: 18 kvě. 2015, 19:35
Bydliště: Nelahozeves

Re: Moje cesta k dýmce

Příspěvekod kovářskej » 19 kvě. 2015, 10:32

To je moc hezky napsaný. To je skoro jako nějaká pohádka a je moc dobře že to není pohádka ale skutečnost. Tož ať Ti fajka dobře a vždy příjemné voní, dobře doutná tabáček a chutná a hlavně, užij a užívej si jen těch příjemných chvilek s dýmkou. Vítaj.

P.S. - jsou zde i další velcí příznivci Falconů :puffy:
Uživatelský avatar
kovářskej
Člen pipE-clubu
Člen pipE-clubu
 
Příspěvky: 2919
Věk: 57
Registrován: 05 říj. 2007, 08:41
Bydliště: Všechlapy , okr. Nymburk

Re: Moje cesta k dýmce

Příspěvekod mac2015 » 19 kvě. 2015, 13:56

První kuřácké pokusy s dýmkou jsem uskutečnil v devadesátých letech.Dýmka byla darovaná Prosečka a tabák Cellini Forte.
Moc dobře to nešlo a to mě na nějakou dobu odradilo.
V roce 2012 mi to nedalo a k dýmce se vracím.Trochu mi přeje osud ,když jsem se dostal k dýmkové pozůstalost.Vybírám si jednu a už to jede.
Začínám studovat techniku kouření,tabáky a všechno kolem.
Dále dýmky přikupuji,taktéž prubuji tabáky .... :smoke2:
Dýmka pro mě znamená romantiku,pohodu ,relaxaci a díky dýmce jsem nalezl nové přátele.
Uživatelský avatar
mac2015
Aktivní uživatel
Aktivní uživatel
 
Příspěvky: 10
Věk: 50
Registrován: 04 kvě. 2015, 19:49
Bydliště: Kolin

Re: Moje cesta k dýmce

Příspěvekod muf » 19 kvě. 2015, 14:44

Moc pěkně napsané falkon ženám sluší. Tak přeju příjemné pokouření. :smoke1:
Uživatelský avatar
muf
Aktivní uživatel
Aktivní uživatel
 
Příspěvky: 510
Věk: 50
Registrován: 02 úno. 2015, 07:58
Bydliště: Čehovice u Prostějova

Re: Moje cesta k dýmce

Příspěvekod jessiefox » 19 kvě. 2015, 19:11

Falcony mám dva a jsou to mé velmi oblíbené dýmky. Jednoho jsem kupoval v etrafice a jednoho přes anglický e-shop. Prostě ty krásně kroucené jsem u nás nesehnal. :)
Uživatelský avatar
jessiefox
Člen pipE-clubu
Člen pipE-clubu
 
Příspěvky: 119
Věk: 47
Registrován: 05 pro. 2014, 14:22
Bydliště: Třebotov

Re: Moje cesta k dýmce

Příspěvekod ZDragon » 20 kvě. 2015, 17:18

Díky za podporu. Je to fajn. Já vždycky když něco dělám, tak to nemůže být nikdy stoprocentní klasika - ta mě trochu unavuje. Takže když jsou věci nějak odlišné, tak mě to fakt baví. Proto jsem se asi vrhla i na tu dýmku. Ale nejdůležitější ve finále je, že jsem si kvůli, nebo spíše díky této zálibě našla tu správnou hodinku pro sebe, kdy mi může být celej svět ukradenej, jsem jenom já a kouř z dýmky a báječnej pocit. A když je to spojený s tou pravou dýmkou, je to fakt zážitek.
A proto - jdu dodělat večeři a hned potom si tu svou hoďku užiju, i když je venku mizerně... :wink:
ZDragon
Registrovaný uživatel
Registrovaný uživatel
 
Příspěvky: 2
Věk: 47
Registrován: 18 kvě. 2015, 19:35
Bydliště: Nelahozeves

Re: Moje cesta k dýmce

Příspěvekod klasik51 » 07 črc. 2015, 12:53

ZDragon píše: kdy mi může být celej svět ukradenej, jsem jenom já a kouř z dýmky a báječnej pocit:

:clamp:
A Falcon - :ok: dobrá volba. Vítej na fóru a mezi dýmkaři. :puffy:
Uživatelský avatar
klasik51
Člen správní rady pipE-clubu
Člen správní rady pipE-clubu
 
Příspěvky: 15207
Věk: 73
Registrován: 03 bře. 2007, 15:24
Bydliště: Milevsko

Re: Moje cesta k dýmce

Příspěvekod BATRACHOS » 07 zář. 2015, 14:14

ZDragon píše: Ale nejdůležitější ve finále je, že jsem si kvůli, nebo spíše díky této zálibě našla tu správnou hodinku pro sebe, kdy mi může být celej svět ukradenej, jsem jenom já a kouř z dýmky a báječnej pocit.


Fajn :ok:

Ještě si pořídit dýmku a bude to nepřekonatelné. :wink:
Uživatelský avatar
BATRACHOS
Zasloužilý člen pipE-clubu
Zasloužilý člen pipE-clubu
 
Příspěvky: 6065
Věk: 50
Registrován: 21 dub. 2007, 12:53
Bydliště: Praha

Re: Moje cesta k dýmce

Příspěvekod kocour100 » 31 říj. 2015, 21:52

Přidám také trochu do mlýna, třeba to někoho pobaví.

Když mi bylo zhruba 14 let, tak jsem chodíval k babičce kolem jedné trafiky. Bylo to období totality, takže podle toho ta výloha vypadala. Co mě tam zaujalo, tak byl tabák Taras Bulba :D Škaredý hnědý papír s ještě smradlavějším obsahem, ale ten pán na obrázku vypadal tak mocně a spokojeně při tom bafání. Taky tam bylo k vidění několik dýmek, značky nevím a tehdy jsem to ani neřešil. Už ani nevím kde jsem k té myšlence přišel, protože doma nikdo dýmku nekouřil, ale jednoho dne sem si řekl, že až mi bude 15, tak budu kouřit dýmku.
Jestli to bylo po sledování nějakého hrdinského sovětského filmu, kde partizán s taras bulbou v hubě a špaginem v ruce kosil proradné okupanty nebo po nějakém jiném silném zážitku vyvolaném socialistickou kulturou už opravdu nevím. Každopádně v té době se mohlo kouřit již od 15 let, pak se to posunulo na 16 a pak na 18 jako je to dnes. Za pár měsíců mi bylo 15.
Nafasoval jsem rudou občanku a hrdě jsem si šel koupit myslím že za 4 Kčs nebo tak nějak, balíček smradlavého Taras Bulby. Co bylo ale pak. K dýmce jsem se už nějak nedostal, nějak mi scházela odvaha nebo co, dokončit můj smělý plán. Měl jsem tedy doma tabáček, ke kterému jsem občas přičuchnul , zasnil se, pak ho zabalil a dal zpátky do šuplíku.
Uplynulo mnoho let než jsem si koupil první dýmku, černou pískovanou BPK. To už jsem byl dospělý muž. Po načtení něco literatury jsem se pomalu pustil do zakuřování, teoreticky vybaven. Neměl jsem v okolí nějaké dýmkaře, který by mě zasvětil. Zhruba dva roky jsem příležitostně pokuřoval. Pak jsem dýmku ztratil. Několik let byl klid a dýmka už mě nelákala, příležitostně jsem kouřil doutníky.
O to více jsem byl překvapen když k životnímu výročí jsem dostal od mé drahé dýmku. Zakouřil jsem si, dýmka se zakuřovala nic moc, už to je ale trochu lepší. Hnedka jsem si přikoupil další dýmku. Konečně až teď od určitého věku začínám chápat co pro mě dýmka znamená a začíná mě bavit. Je pro mě součástí duševní hygieny. Dát se do klidu, nacpat, zapálit a pomalu pokuřovat a přitom se ponořit do klidného rozjímání. Byl bych rád, kdyby mě takto dýmka i nadále provázela životem, abych jí nemusel nikdy kouřit jen ze zvyku, jen kvůli nikotýnové závislosti. Rád bych aby čas kouření dýmky byl pro mě malým posvátným rituálem klidu a pohody. Čas kdy muž po náročném dni sedne v poklidu pokuřuje a bilancuje svůj den a užívá si pohody. Jak zde bylo mnohokrát řečeno, doba je příliš rychlá a lidi pro moc práce a starostí už nemají čas na nejen na své blízké, ale ani na sebe. Možná je pro nás dýmka mimo jiné i způsob jak si najít cestu k sobě a jak se naučit v té dnešní uspěchané době relaxovat.
Nebo to říkám špatně a vidím v dýmce něco co v ní není?
Naposledy upravil kocour100 dne 13 lis. 2015, 20:57, celkově upraveno 1
Uživatelský avatar
kocour100
Aktivní uživatel
Aktivní uživatel
 
Příspěvky: 173
Registrován: 17 říj. 2015, 20:26
Bydliště: Brno

PředchozíDalší

Zpět na Kouřové signály

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 9 návštevníků