Moje cesta k dýmce

To ostatní - kouření, zážitky, prodejci, události, zajímavosti atd. Jen k tématu!

Moderátoři: Dejmal, Fénix, Jakub, Sobpeta

Moje cesta k dýmce

Příspěvekod imagoo » 07 pro. 2004, 23:08

Protože v těchto dnech skromně slavím své první "dýmkařské" narozeniny, rád bych věděl, jak jste se s dýmkou vůbec potkali - ve svym životě lidským - jak by řekl Švejk.
Já jednou viděl nabitou vitrínu krásnými dýmkami a moc se mi líbily a pak mě popostrčil kolega - sváteční dýmkař. Více než dýmání samo mi učarovaly dýmky a jejich krása.
Tím ale pomíjím dobu kdy mi bylo něco kolem 10 a dýmky, které jsme si tehdy sami vyráběli.
Uživatelský avatar
imagoo
Zasloužilý člen pipE-clubu
Zasloužilý člen pipE-clubu
 
Příspěvky: 1024
Věk: 58
Registrován: 21 črc. 2004, 23:25
Bydliště: Brno

Příspěvekod tuton » 08 pro. 2004, 07:33

Me privedl k dymkam muj deda. Vzdycky mi strasne vonelo, kdyz si po obede dal v ramci siesty fajfku. A pak to taky byla touha "trochu se lisit". Jen doufam, ze jsem se timto priznanim prilis nedegradoval.
Uživatelský avatar
tuton
Emeritní moderátor
Emeritní moderátor
 
Příspěvky: 1327
Věk: 48
Registrován: 21 črc. 2004, 06:20
Bydliště: Plzeň

Příspěvekod Todík » 08 pro. 2004, 11:01

Jo taky mě asi k dýmkám nevědomky přivedl můj děda. Kouřil náruživě dýmky a doutníky a protože jsem k němu jako kluk jezdil na prázdniny a měl ho moc rád, je to vůně mého dětství....
Uživatelský avatar
Todík
Zasloužilý člen pipE-clubu
Zasloužilý člen pipE-clubu
 
Příspěvky: 951
Věk: 69
Registrován: 04 pro. 2004, 21:26
Bydliště: Brno

Příspěvekod imagoo » 08 pro. 2004, 11:19

Kamil píše:Jo taky mě asi k dýmkám nevědomky přivedl můj děda. Kouřil náruživě dýmky a doutníky a protože jsem k němu jako kluk jezdil na prázdniny a měl ho moc rád, je to vůně mého dětství....


To já bych musel být na Marskách. Ale můj pradědeček z druhé strany si za války potajmu pěstoval tabák před včelínem a pak to prý nějak slisované fermentoval na půdě - ho jsem bohužel v našem časoprostoru minul.
Uživatelský avatar
imagoo
Zasloužilý člen pipE-clubu
Zasloužilý člen pipE-clubu
 
Příspěvky: 1024
Věk: 58
Registrován: 21 črc. 2004, 23:25
Bydliště: Brno

Příspěvekod Qido » 08 pro. 2004, 11:29

Já jsem na tom podobně jako imagoo - taky jsem se k tomu dostal přes krásu dýmek a pak možná přes atmosféru těch obchodů: všude dýmky ze skutečnýho dřeva; krabičky tabáku ze skutečnýho plechu; ve skleněnejch dózách sušený, sekaný, nicméně skutečný přírodní listí... žádnej polyetylén, žádnej igelit, žádnej papundekl. A žádný neóóóny, žádný reprodukovaný dus-dus-dus-dus, žádnej spěch... No nekupte to :lol:

Btw. Tohohle avatára jsem uzurpoval mj. proto, že z toho obrázku na mě dejchá přesně totéž.
Uživatelský avatar
Qido
Zasloužilý člen pipE-clubu
Zasloužilý člen pipE-clubu
 
Příspěvky: 943
Věk: 52
Registrován: 17 srp. 2004, 09:09
Bydliště: Praha

Příspěvekod archduke » 08 pro. 2004, 13:57

K dymce jsem se dostal pres tabak. Drive jsem holdoval kvalitnim cigaretam, jako Players Navy Cut, Gitanes, Dunhill. Dymka mi pomohla rozsirit spektrum kvalitnich tabaku aniz bych inhaloval kour. Pro me dymka neni modni doplnek, nybrz cesta, jak vychutnat tabak.
Uživatelský avatar
archduke
Aktivní uživatel
Aktivní uživatel
 
Příspěvky: 678
Věk: 68
Registrován: 26 lis. 2004, 01:23
Bydliště: Hajovna u Lesa

Příspěvekod Simon » 08 pro. 2004, 14:23

popravde nevim jak sem se k dymce dostal, v rodine ji kouril jen pradeda(ktery ho sem nikdy nepotkal) a pak uz nikdo. Jako malej sem kdysi jeho dymky nasel na pude spolecne s tabakem balenym v papiru(samo ze byl suchej jak piliny na sahare) a nutno rict, ze na tyhle kuracke pokusy nevzpominam ve zlem(tak jako na vsechny ty ostatni :lol: ). Novodobou historii :) si pamatuju jen od momentu, kdy sem vesel k Hingarovi na Stepanskou a nechal si od neho poradit do zacatku, co bylo pred "velkym treskem" ale opravdu nevim :)
Uživatelský avatar
Simon
ban
 
Příspěvky: 4758
Registrován: 20 črc. 2004, 19:26

Příspěvekod bromden » 08 pro. 2004, 15:07

Moje ranné pokusy se datují do let 96-97, kdy jsem dosti "svérázným" způsobem (dýmku jsem kouřil jen do půlky, protože pak už mi nechutnala, leckdy se spořičem tabáku, a v mezidobí mezi kouřením ji skladoval zabalenou v igeliťáku, aby mi nesmrděla v báglu... :shock:) vykouřil z jedné lakované dýmky BPK bent-s-chladičem tři balení tabáku, BorkumRiff CherryCavendish, BlackLuxury a PremierCru...ten poslední mi asi vzhledem ke způsobu používání chuděry dýmky už moc nechutnal...
Pak mi ji navíc někdo šlohl a bylo po dýmkaření...
Novodobá historie je podobná té Simonové...
Souhrou náhod se ke mně namotala jedna dýmka - chtěl jsem ji alespoň zkusit (ve snaze omezit cíga) a zašel v praze na újezdě do trafiky pro tabák... tam mě poslali k Hingarovi do Dlouhé... no a tam mi pan Hingar osobně vnutil k tabáku (MB Gold of Denmark) i čističe (divil jsem se dost) a jejich "začínajícího dýmkaře".... a pak už to jelo, druhá, třetí dýmka...
Btw, ty cíga se postupně nějak samovolně vytratily :lol:
Uživatelský avatar
bromden
Zasloužilý člen pipE-clubu
Zasloužilý člen pipE-clubu
 
Příspěvky: 6164
Věk: 43
Registrován: 02 říj. 2004, 17:41

Příspěvekod raven » 08 pro. 2004, 17:41

První dýmkovou inspiraci jsem měl v dětství (cca10-12 let), nebyl to děda, ale jeho kamarád oba myslivci jezdil jsem s nimi do lesa. Pak dlouho nic, cigarety jsem nikdy nekouřil. Letos na jaře, ani nevím proč mě napadlo, že bych dýmku mohl zkusit. A uprostřed léta jsem to začal realizovat.
Uživatelský avatar
raven
Aktivní uživatel
Aktivní uživatel
 
Příspěvky: 124
Věk: 55
Registrován: 30 srp. 2004, 13:01
Bydliště: Brno

Příspěvekod Fénix » 08 pro. 2004, 20:18

Nikdy jsem nekouřil cigarety (ani jednu) a před první dýmkou jsem měl všehovšudy pár "šňupů" a dvě tři cigarilly. Proto mě překvapilo, když jsem si jednou, Z NIČEHO NIC uvědomil, že bych chtěl kouřit dýmku. Žádný z mých příbuzných ji nekouřil a znal jsem všehovšudy jednoho člověka, který ano - je to sice kamarád, ale žádný můj vzor a tak i tento vliv byl irelevantní :)

Jednoduše jsem se jednou sebral, odešel ze školy, a vrátil se s dýmkou z Baker street. Jen tak. Nikdy mi to nepřestane vrtat hlavou. Známí i příbuzní z toho byli neméně zmatení :P

Začátky sice byly drsné (asi jako u každého), ale nikdy mě nenapadlo, že bych toho měl nechat. Pak přišla druhá dýmka jako dárek a tak se i frekvence dýmání zvýšila. Nakonec to "skončilo" u Dýmky.tk 8)

Můj už tak zvláštní pevný vztah k dýmce se ještě utvrdil, když mi pomohla s maturitou. Konkrétně se závěrečnou slohovou prací z češtiny. Všech pět zadaných témat k výběru bylo pro mě celkem nepoužitelných a dost jsem tápal (a čas ubíhal...) Pak jsem si v zoufalství vzpomněl na dýmku a bylo to - vyfabuloval jsem tajemný příběh na téma To musím zkusit taky a použil přesně tuto historku, ovšem okořeněnou lehce spiritisticky o Ferdinanda Peroutku :) Z čirého zoufalství tak vzikl příběh, díky kterému jsem nakonec dostal jako jeden ze tří ve třídě "výborně". Dýmka mi takto pomohla vydláždit cestu k maturitě "1111" a za to jí jsem dodnes vděčný.
Uživatelský avatar
Fénix
Vicepresident pipE-clubu
Vicepresident pipE-clubu
 
Příspěvky: 19463
Věk: 40
Registrován: 20 črc. 2004, 20:33
Bydliště: Mníšek pod Brdy / Praha

Příspěvekod piter » 08 pro. 2004, 20:52

to Fenix: opravdu nadherny pribeh :puffy:

Co se tyce me tak samotny napad kourit dymku me napadl pri jedne prochazce (v Beskydech a bylo to dokopce, ale to je asi nepodstatne :) ). Co se tyce vlivu okoli tak jediny kdo sem tam kouri dymku je muj stryc, ale vliv z jeho strany neni zadny, driv jsem se o to nezajimal a kdyz me napadla myslenka kourit dymku vubec jsem si na nej nevzpomnel. Me predchozi zazitky s tabakem byly pouze snupak, obcas vyzkouseny doutnik(ktery mi nikdy nechutnal . . . a nechutna :-) ) a vodni dymka. Tu jsem kouril pouze nekolikrat, abych zanedlouho zjistil, ze to opravdu neni nic pro me. Ovsem veci jako samotny kour a jeho konzistence, pohravani si s nim a vypousteni z ust spojene s jeho naslednym pozorovanim ve me zacali hlodat, pricemz jsem si rekl - kdyz ne vodni dymku ani doutnik tak co? A tehdy jsem si vzpomnel na Gandalfa ze Spolecenstva Prtenu spokojene pobafavajiciho dymku. A uz to jelo! :lol: Nikdy jsem nemel silnejsi nutkani neco si poridit, takze netrvalo dlouho a doma byla prvni dymka - a nadseni se jeste zvetsilo a z koureni dymky se stal jeden z mych nejvetsich konicku. A jsem na to hrdy! Atmosfera krasneho dreva, prijemne vune, stylovych krabicek a hlavne klid a pohoda, to je ted nedilnou soucasti meho zivota. A navic kolik skvelych lidi jsem diky tomuto konicku potkal (a potkam), me pocity se ani slovy vyjadrit nedaji.

:pipe1:
Uživatelský avatar
piter
Poradce presidenta
Poradce presidenta
 
Příspěvky: 4973
Věk: 38
Registrován: 21 črc. 2004, 12:38
Bydliště: Ostrava

Příspěvekod Jaroslav » 09 pro. 2004, 05:49

Já jsem vždycky ke kouření měl značný odpor. Samozřejmě, že jako malý klučina jsem občas zkusil od kamarádů potáhnout z cigarety, aby mě to hned zase přesvědčilo, že tohleto skutečně nemusím. (teď si uvědomuju, že vlastně už tehdy jsem se chystal na dýmku, protože ani tehdy jsem kouř nešlukoval). Tento zásadní odpor se mě držel takořko po celá má dlouhá studijní léta. Ke konci studií jsem notně začal pociťovat jakousi vnitřní touhu svůj už tak velký klid (mnozí tomu hanlivě říkali salámismus) něčím doplnit - a dýmka byla jenom jasným vyústěním těchto myšlenkových pochodů. Prozatím teda jenom v myšlenkách, ale už jsem se vlastně vciťoval do role dýmkaře. Až cca po 3 letech vlastního psychického utváření se (a ta tu dobu jsem stihl svatbu, čestně bránit republiku na ZVS, zplodit potomka) jsem taky lehce utvořil názor mé ženy na dýmky a skutečnost, že pouze s ní a s krásnou dýmkou budu pořádný chlap, akceptovala. První dýmku mi koupila sama k vánocům - znala mou představu a výběr se jí povedl. Začátky byly svou četností sporadické (popravdě i díky tomu, že mi to až tak super moc nechutnalo. Přesto mě to k dýmce lákalo stále víc.), ale teď jsem se "prodýmal" ke vztahu pro mě notně krásnému.
Četnost dýmání asi není taková, jak zde mnozí sami uvádíte, leč láska k dýmce a souznění duší je velmi pevné a jsem za tuto životní etapu velmi vděčný.

Jinak mé dýmání notně překvapilo mé rodiče, ale jednu zásluhu to mělo. Můj otec kdysi kouřil dýmky (to si ale nepamatuju, to jen říkal), potom hodně dlouho cigarety. Cca před 4 lety měl hodně velké zdravotní problémy a on ze dne na den musel přestat kouřit . Po nějakém čase jsem jej asi navnadil a on si pořídil svou první dýmku v novodobé historii. Pro mě to mělo dva významné zlomové momenty:
- otec mi říkal, že kdykoliv si zapálí dýmku, jeho zdravotní problémy ustupují do pozadí a je mu lépe
- našli jsme nové téma, o kterém se můžeme bavit a zase se trochu sblížit.

Prostě dýmka, pokud je ve správných rukou, je neuvěřitelný nástroj lidského klidu, porozumění a souznění. Tak k ní přistupuju a proto všem tvrdím, že můj vztah k dýmce je téměř posvátný.
Uživatelský avatar
Jaroslav
Člen pipE-clubu
Člen pipE-clubu
 
Příspěvky: 137
Věk: 51
Registrován: 21 črc. 2004, 04:11
Bydliště: od Bruntálu

Příspěvekod Zdenda » 09 pro. 2004, 10:56

Poprvé jsem se z dýmkou setkal na základní škole. Můj tehdy nejlepší kámoš měl doma ( jeho otec ) několik dýmek. Dokonce mám doma fotku z té doby s dýmkou. Sice jsme regulérně nedýmali, ale už to byl první kontakt. Pak na střední jsem si půjčil od kamaráda dýmku a šel jsem se psem na večerní procházku za město. Pamatuji si jak jsem si to suprově užil. Dodnes jsem nic podobného ve spojení s tabákem nezažil. Bylo to vlastně moje první zkušenost s tabákem. Asi za týden jsem si dal první cigaretu v Plzni na Hlavním nádraží. Zážitek to byl veskrze strašný. Motala se mně hlava a žaludek si říkal, že je asi na moři. Pak jsem začal kouřit ( 17 let ) a bánil jsem do 30-ti. Právě se nacházím v dýmkovém období a doufám, že bude i poslední a u dýmky i zůstanu.
Zdenda
Člen pipE-clubu
Člen pipE-clubu
 
Příspěvky: 149
Registrován: 16 srp. 2004, 10:24
Bydliště: Zelená okr. Chomutov

Příspěvekod Joe » 10 pro. 2004, 08:48

začátky s prosečkou a ořechovým listím na "měšťance"..... pak na gymplu cigarety a už občas s tarasem, a borkum při diplomce....... pak doutníčky (moc a až do teď).... a seriózně dýmky a tabák až od revoluce dodnes.
Uživatelský avatar
Joe
Aktivní uživatel
Aktivní uživatel
 
Příspěvky: 34
Registrován: 29 črc. 2004, 12:21
Bydliště: Hranice

Příspěvekod Pegas » 12 pro. 2004, 13:14

Moje cesta k dýmce ještě úplně neskončila.Cigarety jsem ochutnal,nedělalo se mi po nich špatně,ale prostě mi nechutnaly.Potom jsem ochutnal doutníky a to už bylo o něco lepší.Už v tom byl nějaký rituál.Při hledání informací o tabáku na internetu jsem narazil na právě se rozjížděné Fénixovi stránky http://www.volny.cz/dymka.tk/ a hned potom na www.etrafiku.cz kde jsem si první dýmku a tabák koupil.Takže moje dýmkařská „kariéra“ trvá necelé tři léta. Fénixi díky. :wink:
Uživatelský avatar
Pegas
Aktivní uživatel
Aktivní uživatel
 
Příspěvky: 196
Registrován: 16 srp. 2004, 16:54
Bydliště: VIZOVICE

Další

Zpět na Kouřové signály

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 26 návštevníků