OldToby píše:Přísahal bych, že jsem svůj příspěvek už přeposlal, ale možná jsem to měl jenom rozepsaný a zapomněl jsem to poslat? To je fuk, tak to pošlu teď
Moje cesta k tabáku začala u vodní dýmky, kterou jsem si příležitostně dopřál v čajovně nebo u kamarádů. Fyziologické efekty nikotinu na sobě doteď nikterak nepozoruju, ale je pro mě nesmírně uklidňující a meditativní sledovat tanec vydechnutého kouře. Posílat po pokoji kruhy, zmizet v oblaku nebo prostě sledovat jak kouř pomalu postupuje, nazvěte si mě hračičkou, ale mám to moc rád.
Inhalace kouře mi nikdy nebyla blízká, u vodnice inhaluju, ale kdykoliv jsem zkoušel cigarety tak jsem kouř natáhl pouze do pusy, a spíš si užíval chuť tabáku. Než jsem začal z jakýmkoliv kouřením, považoval jsem se za liberálního nekuřáka: Nevadila mi snášel jsem zahalenou hospodu i kouř z druhé ruky. Jediný co mi vadilo, byli ty vyhozený prachy, když už měl člověk návyk. Přestal to být požitek a změnilo se to v potřebu, která šíleně leze do peněz, což vidím u rodiču… Nejlépe můj názor na cigarety asi znázorní paní, co jsem vídal cestou do práce ráno v 6 stojící na balkonu. Typicky v županu, mrznoucí, naježená, ramena nahoru, župan vytažený ke krku a v ruce cigareta… Prostě mrznoucí člověk, který ukájí potřebu. Je to něco čím se netoužím stát, nicméně tabák jako takový mi sympatický byl vždy.
K dýmce jsem se upřímně dostal přes hobita (filmy). Ve volném čase se věnuji tradiční lukostřelbě. Dle možnosti jezdím i na turnaje, a na pár turnajích se lidi oblékají do dobového/fantasy oblečení. Po druhém pro mě úspěšném turnaji (ne umístněním, ale proste jsem se bavil), jsem si dal doutníka a řekl jsem si, že to zavedu jako zvyk. Po shledání filmů s hobitem, mě napadlo, že dlouhá dýmka by se mi asi hodila víc ke kostýmu… Jsem tak trochu střelenej na old school věci: holím se břitvou, líbí se mi folková hudba, zajímám se o kultury a už jsem o dlouhé dýmce před kamarádama vtipkoval víckrát, že je jediný co mi chybí. Čekal jsem, že bych ji mohl třeba dostat k narozkám nebo tak, ale kde nic- tu nic… Tak jsem se před rokem rozhodl, že co si neudělám sám, to nemám. Pořídil jsem si dýmku a nějaký tabák a zkusil jsem. Původní plán byl, že se nějak zadýmám ať to na turnaji nedržím jak prase kost… ale to dýmání se mi nějak zalíbilo. Pořád mě baví tanec dýmu a postupně se učím rozeznávat chutě čímž jse mi otevírají další rozměry zážitku… V závěru jsou pro mě cigarety definované županem, zimou a potřebou, zatím co dýmku mám spojenou s pohodlnou sedačkou, filmem a dokonalým relaxem
Snad jsem Vás svým zdlouhavým povídáním neunudil. Mě vaše příběhy naopak vytrhávají z nudy
Moje cesta ke klasické dýmce vedla podobně pres vodnici, Gandalfova dÿmka se mi taky velmi líbí jenty fantasy turnaje mě minuly bohužel nemàm možnost vyjet na něko!ik dní z domu. Vodnice v čajovně je vlastně jedna z màla miožností jak se dostanu mezi lidi. Navic mà namětabàk ten v!iv, že mě zbavuje negativních myšlenek. Což je podle mě pozitivní.