Switch to full style
To ostatní - kouření, zážitky, prodejci, události, zajímavosti atd. Jen k tématu!
Odeslat odpověď

Re: Moje cesta k dýmce

21 bře. 2019, 07:58

Díky oběma za ranní dávku humoru. Je to lepší než prášky na tlak. :ok:

Re: Moje cesta k dýmce

21 bře. 2019, 08:11

Až se tu objeví Zdenda, myslím že si udělá poznámky a výpisky z těch storek, protože to je tak nádherná inspirace na nějakou pohádku či povídku - a hlavně, všechno se to opravdu stalo, takže je to vlastně zaznamenaná historie :puffy:

Re: Moje cesta k dýmce

21 bře. 2019, 19:58

Tak až se tu objeví a jestli bude chtít napsat pohádku o Kazbundýmalovi či jinou, dávám veřejné svolení k literárnímu zpracování všech mých zhovadilostí.

LKWBronson: koukám, že asi sdílíme obor....Jako chemici jsme dělali různé pyroblbosti, ale k třaskavému tabáku jsme se nedopracovali, i když by to technicky nebylo nijak složité. S tím papírem to bylo asi největší potvorstvo co jsme s dýmkou provedli, jnak pro naši partu byla dýmka kult, hrdě jsme se odlišovali od cigareťáků.

Re: Moje cesta k dýmce

22 bře. 2019, 16:42

Pro Bentleye. Chemie mi nikdy moc nešla, ba se dá říci, že mne nebavily ony složité vzorce soustav prvků a výpočty kolem toho. Ale jak se říká a platí do puntíku, "odříkaného chleba, největší krajíc"...A tak přišla vojenská léta u průzkumníků a musel jsem se naučit pracovat nejen s trhavinami, ale znát i teorie "třesku", neboli složení výbušnin a poměry a druhy chemikálií, z nichž byly složeny. Takže jsem chemii neutekl, ale musel se ji naučit. A nikdy není tak špatně, aby nebylo ještě hůř. Po vojně jsem nastoupil do kurzu pro pyrotechniky, kteroužto profesi jsem pak vykonával dlouhých 13 let ve Středočeském kraji na KS-SNB. Pak odcházel do důchodu můj nadřízený a velký učitel a správný parťák a já jsem usoudil, že mi to také stačilo. A protože lékařská věda tehdy ještě moc simulanty s nervovými chorobami nedokázala odhalit, za 3 měsíce jsem už byl zase civilista. A pak už jsem jenom řídil vše, co mělo kola. Autobus, náklaďák, taxík a naposledy kamion. K tomu jsem už ale žádnou chemii nepotřeboval. Teď jako důchodce mám moře času a tak vyrážím s detektorem na lov a při nálezu nějaké druhoválečné munice raději volám pyrotechniky, neb život je jenom jeden a ta munice je už 70 let stará...Už ji naštěstí moc tady není.Tož tak je to se mnou a chemií. Jinak ten tabáček se dal koupit v kouzelnických potřebách a zrovna tak tam prodávají ještě i tu pyrovatu.

Re: Moje cesta k dýmce

22 bře. 2019, 18:27

Já jsem si s chemií nejvíc vyhrál na škole. Na vojně jsem byl u pétépáků, ale i tam jsem ještě spáchal jeden pyrotechnický průserový efekt, ze kterého se mi podařilo zázračně vyklouznout ( za to by mě zastřelili snad ještě dneska ). Pracoval jsem v různých firmách,kde se to okolo chemie vždy tak nějak okrajově motalo. Baví mě modely a v době, kdy nebyly k mání raketové motorky (anebo nesmyslně draho) jsem nastudoval a vyzkoušel i leccos z raketových paliv. Pro pyrovatu bych nechodil do kouzelnického obchodu, s podporou kamaráda z laborky se dá uělat několik celkem snadných variant veselé vaty, kromě toho rychlého plamene i různobarevné bengálské ohně nebo třaskavou vatu, která by celkem bezpečně ale spolehlivě rozstřelila doutníček u huby na prach. Taky modifikace raketového paliva, která funguje jako skvělá dýmovnice, ovšem dnes už bych to nechtěl na někom prakticky zkoušet.
Vycházky s dýmkou a s detektorem jsou hezký program, třeba kromě pivních korunek a granátů najdš i hrst ztracených ťapťátek (já je ztrácím často). Mně do důchodu ještě pár let chybí, ale teď nám zrovna končí rekonstrukce baráku, z bývalého sklepa budu budovat malou dílničku a pak se těším na ty zanedbávané modely a na výrobu dýmek pro radost.

Re: Moje cesta k dýmce

26 bře. 2019, 15:32

Zdravím všechny přátele voňavého dýmu! Dnes je pro mne oslavný den, kdy jsem si "vybafal" svou "Desátou dýmku". Musím říct na rovinu, že tahle se od těch prvních sedmi opravdu lišila, protože mi doopravdy voněla a tak i chutnala! A tak bych chtěl dát za pravdu Vám zkušeným, kteří jste psali o pálivém jazyku a jiných potížích pro nového začínajícího dýmkaře, u mně ale zdá se tohle nějak odeznělo rychleji. A tak to vypadá, že se dýmka stane mojí nedílnou součástí osobnosti a jsem jaksi z toho i vnitřně spokojen. A to tak asi má být. Přeji všem hezký den.

Re: Moje cesta k dýmce

26 bře. 2019, 16:50

:ok:

Re: Moje cesta k dýmce

26 bře. 2019, 20:24

LKWBronson píše:... a jsem jaksi z toho i vnitřně spokojen. A to tak asi má být. ...


Ano to je asi ono, možná kvůli tomu člověk asi bafá, aby byl spokojen, aby pocítil jakýsi vnitřní mír a klid, člověk si jaksi srovná svoje hodnoty, vnímání světa, najednou je prostě líp, a okolo může být sraček kolik chce :smoke6:
Těch dýmek bude víc než deset, láska k dýmce kvete v každém věku...a když začne chutnat, tak už jsi ztracen na věky..

Si někdy říkám, že jsem nezačal dřív, byvše dříve fanatický nekuřák, ale potom co mi kamarád dal k 40cátinám bpkáčko a vysvětlil co a jak, tak to bylo prostě jasný. Já už to mám - dýmka, knížka (nebo skvělý fórum), pívo, nebo whisky/ey :-), praskající dřevo v kamnech, houpací křeslo, kostkovaný pléd přes nohy, u nohou věrný pes, naproti na stole housle...ten případ je přeci tak prostý pane Watsone, že :think: ... aj caramba, nechal jsem se tou atmosférou dávných dob nějak unést...

Re: Moje cesta k dýmce

26 bře. 2019, 22:42

Drahý Bronsone, nezbývá než pogratulovat k radostnému dni "desáté dýmky" a popřát spoustu spokojeného a příjemného bafání. Celkem se nedivím, že ten požitek přišel brzy, již jsi osvědčil pozitivní přístup, rozvahu a zdravý instinkt dýmkaře vítězstvím nad spořičem a tak to prostě muselo dopadnout dobře. A jak vidíš okolo, ta pohodová atmosféra dýmky je nakažlivá...
Tak lahodný kouř a nekončící radost :puffy:

Re: Moje cesta k dýmce

27 bře. 2019, 07:10

Děkuji přátelé za pozitivní povzbuzení a skoro bych Vaše příspěvky mohl považovat za "krádež mých myšlenek" :D , protože to samé jsem si tak včera i myslel já...Že jsem měl začít bafat už dříve a proč jsem to neudělal, to srovnávání hodnot a klid a mír na duši, kdy myšlenky plynou pozvolna jako onen dým, jak mi napsal Dapr, nebo podobný od Bentleye o pohodě při bafání dýmky...Já si myslím, že tohle je velký životní styl, který mění dýmkaře ve filosofy, ať to chtějí, či ne. Stejně jsou na tom milovníci motorek, aut, poštovních známek atd... :smoke5: Přichází to nějak samo.A tak zakončím ještě takovým fórkem na který mne přivedl Bentley s tím spořičem. :lol: Před vstupem do mešity byl nápis v několika jazycích. "Vejdeš-li sem s hlavou nepokrytou, je to, jako by jsi sesmilnil." A pod to někdo napsal křídou na zeď. "Zkoušel jsem to, ale není to ono!" A tak je to u mne se vším, od pánské ochrany až po ten spořič tabáku! Přeji všem příznivcům voňavého dýmu hezky prožitý den! :smoke4:

Re: Moje cesta k dýmce

27 bře. 2019, 21:48

Pravdu díš Bronsone, je to velký životní styl,který mění dýmkaře.... Teď jen počkej, až se tu strhne pořádný flame a páni filosofové si začnou rvát saka :lol:

Re: Moje cesta k dýmce

28 bře. 2019, 09:23

No co, v nejhorším případě odděláme z kanálu mřížku a jednoho z nich tam určitě ulovíme - budeme se pak chodit koukat jak řádí pod mřížkou poté co ji vrátíme zpět :mryellow: :puffy:

Re: Moje cesta k dýmce

14 dub. 2019, 15:17

Tak si pár dnů říkám, že bych sem měl také něco napsat - jako součást představení nového bažanta.
První popíchnutí bylo na fóru klanu Al-Fajká ze hry World of Tanks. Občas tam něco prohodí, je tam i dýmkové vlákno. A poněvadž jsem chytlavej k různým pochutinám, lehce mě nahlodali a zaseli semínko. Nicméně stále jsem nebyl rozhodnutý, jestli jo nebo ne.
Za nějaký malý čas jsem náhodně na youtube narazil na videa jednoho dýmkaře (nevím už který to byl) a semínko se zavrtělo. Začal jsem na netu sbírat nějaké informace (i na zdejším fóru) a postupně shlížet videa dalších huličů, až jsem narazil na pana Todíka. A to byla ta poslední kapka, která spustila klíčení. Pohoda a klid, které z jeho videí sálají mě napověděly to zkusit.
Člověk potřebuje chvilku, kdy může při něčem příjemném vypnout palici a přejít na jiné myšlenky. Jistě - pohodu si můžeme udělat i při míse řízků či platu větrníků, dýmkaření mi však přijde jako lepší způsob.
No a to je asi tak vše z mé cesty k dýmce - zatím jsem přesvědčen, že jsem zvolil dobře...

Re: Moje cesta k dýmce

14 dub. 2019, 18:48

Na tankistech to byl určitě Drak a na youtube Durisek :puffy: A Todík je Todík. :wink:
A že dýmka vyhrála, to je v pořádku. :ok:

Re: Moje cesta k dýmce

17 dub. 2019, 17:32

Tak jsem snad překročil onen "dýmkařký Rubikon" a mám za sebou padesátou dýmku. Moje pocity z vůně tabáku a pomalého dýmu jsou už zdá se ustálené a docela se vždy těším na to, až opět škrtnu zápalkou...I dýmky se rozrostly na počet čtyř kousků, z nichž ty dvě poslední jsou už opravdu kvalitní investicí a pocit z nich už je opravdu zážitkový. :smoke3: Nevím, proč jsem s dýmkou nezačal dříve, ale nikdy není pozdě něco nového v životě začít...A tak se na mě nezlobte přátelé dýmky, že jsem si tady pustil pusu na špacír. Sedíme na terase, já a dýmka a popíjím vychlazenou dvanáctku a to jdou na člověka přímo filozofické myšlénky.... :think: :smoke5: :smoke5:
Odeslat odpověď