Jelikož se k tomu nikdo nemá, zde je
celá akce z mého pohledu:
Cestou do Eindhovenu jsme Michala brzdili s ohledem na dojezd ostatních posádek, což vedlo k častým a dlouhým zastávkám
. V iluzi našeho náskoku nás nechávaly i zkreslené informace o pozici ostatních posádek, takže jsme to nakonec krapet přepískli a na místo dorazili až za tmy. Až zde jsme zjistili, že silnice okolo hotelu jsou v rozsáhlé přestavbě a při hledání jediné přístupové cesty jsme si stačili prohlédnout široké okolí.
Na hotelu nás čekala první posádka a několik načatých lahví
. První večer nám tak pěkně ubíhal. Oblíbenou kratochvílí bylo lovení ovoce z lahví
, v kterém svou zručností vynikal hlavně Honza K.
. Po dopití zásob Martin naplánoval diverzní akci na nic netušícího Fénixe a s hloučkem tvrdého jádra vyrazili mě neznámo kam. Pikantní detaily akce jsem se dozvěděl až druhý den u snídaně
.
Příjezd na místo soutěže, Eindhovenské haly Evolon
proběhl v pořádku. Zaregistrovali sme se, zaplatili startovný, omrkli těch pár stánků, něco málo nakoupili a vyrazili relaxovat
zpět na hotel. Počasí nám přálo, bylo opravdu krásně teplo. Večer pak proběhla výjezdová PRT
. Nijak jsme to ovšem s pitim nepřeháněli
, druhý den nás přece čekala náročná soutěž...
Čerství a vyspinkaní jsme byli druhý den přivítáni organizátory
. V krátém projevu zazněla spousta zajímavých informací (doposud si pamatuju třeba to, že v jedné z brožurek, co jsme dostali při registraci, a kterou jsem tudíž pro tento den už ponechal na hotelu, je poukázka na velmi zajímavé pivo, točené v místním občerstvení v den soutěže). Následně jsme se opět věnovali zevlování po budově a jejím blízkém okolí
. Při té příležitosti vzniklo i několik týmových fotografií
.
Start byl tradičně o něco opožděn a pro některé závodníky byla připravena všeliká rozptýlení v podobě různých her (Jakub si například docela užíval hru 'najdi si stůl 0' - jen kolem nás prošel nejmíň 3x). Když namátkou vybraní soutěžící dojeli své questy a sál se sklidnil, došlo k obvyklým proslovům a soutěž byla odstartována. Nás Slováky svedl osud ke stolu s bratry Maďary
. Dokonce s námi seděl i prezident jednoho z tamních klubů. První nás opustil Pišta, který to smolně uťápl už po půlhoďce. Následoval jej maďarský závodník, pak skončil Honza C., a pak zase maďarský závodník (jejich prezident - co jsem viděl, tak náš prs. ještě kouřil
) Pan Stanislav pak prohlásil, že tradici střídání hodlá porušit a .... podařilo se mu to
Postupně jsem však u stolu osiřel
. Nejdýl se z naší squadry držel (dle očekáváni) Martin
. Jeho výkon ho vynesl až na úžasné 4. místo v jednotlivcích celkem
. Organizátoři nenechali nic náhodě a cenu dopřáli všem závodníkům. Již na začátku na stole každého čekala čokoláda s logem závodů a při odchodu dostal každý láhev červeného vína. Každý až na ty nejlepší - na Martina už se nedostalo. Možná šlo o ceny útěchy a 4. místo už je rozhodně úspěch a útěchy tedy netřeba..
Po vyhlášení výsledků a předání vtipných cen (jestli šlo opravdu o čističky vzduchu)
jsme se rozdělili. Jedno auto vyrazilo k domovu a my zbývající na papu
. Jinak se ten den nic dramatického nekonalo.
Ráno jsme naskákali do vozidel a vyrazili ku Praze. Naše posádka si cestu zpestřila výletem do Kolína k Heinrichovi
. Tolik fajek pohromadě je fakt radost vidět
. Při prohlídce vyhládlo, takže následovala zastávka na gáblík
a tradá do Prahy, do Podolí do ... na buňku k sadu.
Zde nás čekalo tradičně vřelé přijetí, ale hlavně príjemné překvapení v podobě nové (a pěkné) tváře
. Z počátku jevila k dýmkám jistý odpor
, ale já se jal aplikovat čerstvě nabyté zkušeností ze šampionátu a nakonec (samozřejmě) slavil úspěch
. Buňka se vydařila a pro mě trvala vlastně až do odchodu z nočního metra...
Takže co - zase za rok?