od Dejmal » 16 dub. 2016, 07:07
Přidávám , s posvěcením paní Hodulové , rozloučení od blízkého přítele....
Slova nevystihnou
Byl to den jako každý jiný, jen byl jiný... výjimečný, neopakovatelný, můj následný život ovlivňující a lepším člověkem mne činící.
Byl to den: 12. 4. 2010, 9:56:34, tímto okamžikem započalo naše budoucí přátelství s Pavlem Hodulou... pominu-li účes, tak persónou bez kudrlinek, přímého, upřímného, pokorného, poctivého, dobrosrdečného, skromného, vtipného, záhadného. I proto jeho dýmky obdivuji, toto vše, řemeslného umu nevyjímaje, je v nich vetknuto. Pokavad nebyl spokojen, nedotkla se raznice v podobě jeho podpisu dýmky, kterou by s pocitem dobře odvedené práce předal. Plně si uvědomoval, že dostává zaplaceno poctivě vydělanými penězi, o to poctivěji přistupoval ke svému řemeslu, ke každé jedné dýmce, stojánku, neméně dusátku. Pavel miloval volnou tvorbu, freehandy, u kterých se oprostil od všeho limitujícího. Ne každému se líbila robustnost jeho dýmek, i to má však opodstatnění, plynoucí z jeho poctivosti... na zakázku vyrobil cokoliv, lehkou - tenkostěnnou billiardku, elegantního - klasického bulldoga, ale vždy říkal: „mi to příjde takové okrádání zákazníka, o ten hezký materiál“. Je tak nepřirozené psát o něm v minulém čase, je tak nepřijatelné, že nás fyzicky opustil, krev mi vře v žilách, srdce touží vyskočit z hrudi...
Byl to den jako každý jiný, jen byl jiný... člověk míní, Bůh mění... ten den jsem se tě již, příteli můj, nedočkal.
Byl to den: 12. 4. 2016, Pavlíku, ten lepší kus mého života odešel zároveň s tebou, pokoj tvé duši. Dalimil