Fénix píše:
Pokud se dobře pamatuji, tak jsem psal právě o legislativní úpravě, ergo moc nevím, o čem ses tu vlastně na půl stránky rozbásníl. Podle předchozího zákona se mohlo v kuřácké hospodě kouřit i přes obědy, v nekuřácké ani mimo obědy, a oddělené prostory měly být oddělené tak, aby kouř z kuřáckého prostoru neobtěžoval do nekuřáckého. Jediné, co bylo třeba, bylo zajistit, aby se to dodržovalo. Osobně jsem se nicméně nikdy nesetkal s tím, že by v nekuřácké hospodě si kdykoli kdokoli zapálil.
To je právě to, o čem jsem mluvil. Ten absolutně jednostranný výklad čehokoli.
Hospoda, kde je KOUŘENÍ POVOLENO, není eo ipso KUŘÁCKÁ.
Znamená to, že se tam kouřit MŮŽE ... ale NEMUSÍ, pokud to z nějakých důvodů není vhodné (společensky, morálně).
Většina HOSPOD (ne restaurací, ne čajoven, ne vináren, ne hotelových zařízení a hnízd vysoké gastronomie), klasických českých HOSPOD nebyla nekuřácká, ale to zároveň neznamenalo, že byla výhradně a pouze kuřácká. Chodili tam odjakživa všichni. V tom je právě ta jedinečnost české HOSPODY - sejde se tam instalatér s ajťákem, právníkem a universitním profesorem. Jenže kultura kouření se poznenáhlu změnila. V celém světě a navždy.
Původně se mohlo kouřit i v podzemní dráze, já to ještě pamatuji v Paříži. Původně sdíleli kuřáci s nekuřáky jednu kancelář. Úplně původně se volně kouřilo v letadlech. Pak došlo ke změně, ve velkoměstech se zlepšil vzduch, lidi začali víc sportovat a zdravě jíst ... já pamatuji jízdu socialistickým autobusem jako procházku potními žlázami celé society, pak ale začaly masivně deodoranty a nekuřáci začali požadovat, aby na ně kuřáci brali ohled.
Tedy zpět k tvému původnímu omylu: samozřejmě, že kuřák MOHL obtěžovat nekuřáka v tomto typu podniku - české hospodě, kde bylo kouření povoleno ... když byl oběd a na jídlo bylo jinak kilometry daleko a obecně je hospoda přes den vnímána jako útočiště pro všechny.
Navíc většina podniků byla "na oko" pod obojí, nabízela oddělené prostory, které oddělené nebyly ... protože se všeobecně kašlalo na nekuřáky a bralo se to jako taková úlitba. Čeští kuřáci prostě odmítali tuhle kulturní změnu vzít na vědomí. Nekuřáci v reakci na bohorovnost kuřáků začali být agresivní, mstiví a odmítali nechat kuřákům jakýkoli modus vivendi. A stala se z nich - bohužel- většina.
Možná máme každý jinou zkušenost z nějakého jiného světa, ale tam, kde nebyla velká nabídka konkurujících si podniků, jsem na čistě nekuřáckou HOSPODU v životě nenarazil. Vždy to bylo půl napůl (rozuměj naoko oddělené prostory) nebo všude "kouření povoleno". Takže kuřák nemohl mít zásadní problém s nekouřením - nějaká kuřácká hospůdka se vždy našla, kdežto naopak to bylo desítky let pravidlem.
Nevylučuji, že v posledních dvou letech před tou tragédií, kdy už začala být společenská atmosféra hysterická, nezačaly růst nekuřácké hospody i v místech bez alternativy. Ale to už bylo stejně pozdě - to už byl rozjetý vlak, byla to jen otázka času. Nežijeme ve vzduchoprázdnu, ten proces u nás byl ve vleku vývoje v celé západní kultuře. Mnohde to ale kuřáci pochopili a svou slušností si získali určitý respekt a mají díky tomu své "rezervace" jako indiáni, křováci a další vymírající druhy.
Já osobně se domnívám, že od roku 2000 byla poslední šance tak dva, možná 5 let ještě zoufale zvrátit tu narůstající frustraci nekuřáků. Pak už bylo pozdě, platný zákon nezákon. Bylo jasné, že se to jednou změní. Tyhle síly doutnají dlouho, ale pak se nedají ničím narychlo zastavit.
Zákony se samozřejmě jen přizpůsobují obecné vůli, resp. společenské atmosféře ... politikové nikdy nejdou proti většině.
Myslím vlivné většině - netvrdím, že statisticky by většina obyvatel zvolila současný stav.
Aby bylo jasno, proč se zde rozepisuji:protože mezi českými kuřáky - zde samozřejmě zejména - zcela chybí snaha o sebereflexi.
Postihla nás bezpochyby strašná tragédie ... a všichni to jen hází na ty ošklivé netolerantní nekuřáky a doktory a ideology.
Nikdo si nepřipustí, že kdyby na nás léta nebyli nekuřáci naštvaní, tak by prostě tyhle mediální pijavice neměly šanci.
ANO, že přijde restrikce, s tím jsme nemohli nic dělat, to je pohyb z Emeriky a došlo to jednoho dne až sem. Ale jestli to bude důstojné a kulturní omezení, nebo rozsudek smrti, to jsme ovlivnit mohli... tedy před pětadvaceti lety, když ty společenské frustrace začínaly nabírat na síle.
Kdyby si každý pod pojmem kuřák představil typ Schwarzenberga, tak tu dnes nějaké zvláštní kuřácké podniky máme. Bohužel si většina vybaví jedince typu rodina Homolkových...