Na zveřejňování podniků přátelských kuřákům se dá dívat různě. Od striktního utajování, abychom nezpůsobili někomu zbytečné potíže a sobě vymizení takových míst, až po naprosto svobodomyslný přístup s tím, že se nic nestane, a když jo, oni ví, do čeho lezou, je to jejich riziko (hezké je, že je to vždy „jejich“ riziko), nebuďme paranoidní. Oba přístupy mají své zastánce s oprávněnými argumenty, názor spousty ostatních, můj ostatně také, je někde uprostřed.
Jedna věc jsou uzavřené spolky či kluby, jejichž členy je možné se za určitých okolností stát a které ve svých prostorách dovolují kouřit. Pokud toto samy prezentují veřejně, na interetu či jinde, nevidím v jejich uvedení zde ve fóru žádnou potíž. Předpokládám, že ti opravdu ví, co dělají a nechtěl bych polemizovat o rizicích jejich konání.
Něco jiného jsou pohostinské podniky, více či méně veřejně přístupné, které, navzdory panující genocidě, tolerují ve svých prostorách kouření a tuto skutečnost drží „v tajnosti“. Jejich uvedení opravdu patří do uzavřené sekce (bohužel i mně), nebo ještě lépe do dokumentu nebo cirkuláře mailů či SZ, sdíleného jen v prověřené partě. Že i v takovém případě nás velký bratr stejně odhalí, bude-li chtít, je jasné, ale předpokládám, že mu to nebude stát za to. Představa šíleného hygienika, vloudivšího se s vidinou odhalení protirežimního centra zavilých fajfkařů do jejich uzavřené tlupky, mi přijde (zatím) dost humorná.
Nějak se mi, v souvislosti s touhle debatou, trousí na mysl řeč Evy Holubové ze zavěrečného dialogu Pupenda: „… podívejte se na sebe, podívejte se, co z nás udělali, ješte se nikomu nic nestalo a my už jsme vstřícně předposraný! A to se jim líbí, tam oni nás chtěj mít a tam nás taky mají, to si můžou gratulovat!“
Ano, je to absurdní situace.