Psychologie kuřáka dýmky

Tome, tá posledná veta mi pripomenula Babicu : Když nemáte citron, dejte tam limetku. Když nemáte limetku, dejte tam cibuli. A když nemáte cibuli, dejte tam sójovku.

btw: ale imho všeobecne platí čo už dávno povedal Jirka (Jcp): Každý kouří na svojí hubu a tak je to s chlastom, ženskými, jedlom...

Cmunda

Tome, tá posledná veta mi pripomenula Babicu : Když nemáte citron, dejte tam limetku. Když nemáte limetku, dejte tam cibuli. A když nemáte cibuli, dejte tam sójovku.

btw: ale imho všeobecne platí čo už dávno povedal Jirka (Jcp): Každý kouří na svojí hubu a tak je to s chlastom, ženskými, jedlom...

všechno je to pravda. kdyby dnes nebyly jiné tabáky, bača by nám zase začal chutnat, tím jsem si jistý

Napadla mi taková věc: Každý, kdo někdy kouřil cigarety, si většinou našel svou značku a té se pak držel. Vcelku by ho ani nenapadlo pouštět se do nějakých experimentů. Představa, že by měl vyzkoušet všechny cigarety na trhu, mu byla na míle vzdálená. Proč, když jde o dýmkový tabák, je to většinou přesně naopak, tzn. jsme zvědaví a vždy ochotní zkoušet nové tabáky? Je to většími rozdíly v chutích? A nemá jistota "svého" tabáku taky svojí cenu?

Já jsem na cigaretách nikdy nejel, ale podle mě kouření cigaret o chuti moc není, tam bych to spíše viděl na inhalaci nikotinu - ostatně chutnalo by někomu v kose a dešti před vchodem do hospody? A přesto tam ty hloučky postávají.
Zatímco dýmkaření - to je právě o objevování chutí, posouvání obzorů a vychutnávání si té rozmanitosti, kterou dýmkový tabák nabízí

Bude to tak nějak, jak píše o příspěvek výše milhi - cigarety nedávají moc prostoru na experimenty. Můžeš zkusit tři nebo čtyři značky, abys zjistil, že nějaké další hledání nemá smysl. Ony ty časy, kdy Sparty chutnaly jako Sparty, jsou nenávratně pryč a už je to dávná historie.

Je mi to jasné, ale stejně jako u Sparet můžu říct, že třeba tabáky Dunhill už nejsou, co bývaly. Takže jenom tím to asi nebude. Že by nějaký posun od obyčejného kouření venku, v práci, po hospodách apod. ke svátečnímu nebo gurmánskému kouření doma? Nakonec proč ne, všechno se vyvíjí. A když je taková nabídka, asi by byla škoda kouřit jenom jeden tabák. Možná je to jenom nějaká moje přechodná záliba v minimalismu.

Naposledy upravil MBO dne 27 úno. 2019, 15:06, celkově upraveno 1

Chuťová paleta dýmkových tabáků je samozřejmě s cigaretami nesrovnatelná. Zrovna já to ale tak nemám, držím se dlouhodobě dvou, maximálně tří tabáků a změna nastane většinou až ve chvíli, kdy některý z mých oblíbenců přestane být dostupný nebo mi přestane chutnat, ať už je to změnou mých chuťových preferencí nebo změnou chuti tabáku. Občas si něco koupím na zkoušku, poslední dobou si i píšu, co mi jak chutnalo a hořelo. Koukal jsem do záznamů, ochutnal jsem za posledních cca 7 let zhruba 50 tabáků. Ale za asi 25 let, co dýmku kouřím, se v mých fajfkách trvale neusadilo víc jak 10 tabáků. Takže já to mám stejné jako kuřáci cigaret, najdu si své favority a těm jsem věrný.

Máme to velice podobné.

Mám to podobné jako vy pánové. Kouřím hlavně svých pár oblíbených tabáků, které prokládám pro zpeštření něčím, co někdo doporučí a mě to zaujme. Může se stát, že takový nějaký tabák zařadím ke svým oblíbeným, ale stává se to stále méně a méně

Mám to přesne tak. Nesmíme ale zapomenout, že střídání tabáků dříve nebylo tak obvyklé. Za války (to jsem byl ještě kluk) bylo přídělové hospodářství. Na lístky byly nejen potraviny, ale i tabák. Naše rodina měla výhodu, že otec nekouřil a tak se tzv. tabačenka dala vyměnit za mouku, máslo atp. Po válce to trvalo ještě několik let a i pak nebyl v dýmkových tabácích žádný výběr. dva, tři kouřitelné tabáky, lepší tabáky později v Tuzexu, semtam podpultová Amphora.

Čili vlastně tabáková střídmost byla vynucená, protože moc na výběr nebylo. Dneska, vzhledem k ceně tabáku a výši příjmů, platí už jenom finanční omezení a taky záleží na uvážení každého kuřáka.

Ono nebýt přemrštěných daní a zbytečných regulací-buzerací, tak se dnes nacházíme ve zlatém věku.

Ale kdepak!

Takhle nevypadá zlatý věk, takhle vypadá zběsilá párty na potápějící se lodi, kdy všichni cítí v kostech, že to celé půjde ke dnu a snaží se urvat ještě co nejvíce rozkoše a prožitků, dokud to jde.

Je to již od Starého Egypta furt stejné: zmizí ochota mladých jít sloužit do armády, začnou problémy s mainstreemově definovanou sexuální identitou, masově naroste procento usedlých cizinců, většina přestane praktikovat náboženství stojící v kořenech dané kultury, přestane se konzumovat a vůbec respektovat tzv. vysoká kultura.

Sice masově vzroste nabídka všech možných požitků, ale přitom zjevně ubývá šance na jejich dlouhodobou udržitelnost z nejrůznějších důvodů.

Máme na to biblické podobenství o posledních dnech Sodomy...

Nedokážu posoudit, jak je to s cigaretami a doutníky, ale s dýmkařením je to přesně tento stav.
Troufnu si prorokovat, že generace vnuků mých dětí už žádného dýmkaře nikdy neuvidí, přinejmenším ne na veřejnosti. Stačí se jen podívat do západních zemí a zeptat se někoho, kolikrát že aspoň viděl pořádný táborák nebo nedejbože u něj dokonce seděl a zpíval ... nikdo.
Možná tak skauti na vyhrazeném tábořišti a s hasičskou četou za zády. Rozhodně ne někde u sebe na zahradě ani na louce ve volné přírodě.

Troufnu si prorokovat, že generace vnuků mých dětí už žádného dýmkaře nikdy neuvidí, přinejmenším ne na veřejnosti. Stačí se jen podívat do západních zemí a zeptat se někoho, kolikrát že aspoň viděl pořádný táborák nebo nedejbože u něj dokonce seděl a zpíval ... nikdo.
Možná tak skauti na vyhrazeném tábořišti a s hasičskou četou za zády. Rozhodně ne někde u sebe na zahradě ani na louce ve volné přírodě.

My táboráky s dětma pořád v létě děláme, tak třeba když to naše děti nezapomenou budou v tom pokračovat. A třeba i v tom dýmkaření.