My "mladí" s dýmkou + reakce okolí

Tuhle jsem si udělal procházku po Brdech: Dobříš-Praha. Všude fůra cyklistů a sportovců. A jedna kolem běžící sličná svlečna mi pochválila tabák:" jééééé, vám to krááásně voní.." Tak jsem slušně poděkoval a s radostí pokračoval. slušelo jí to..

A co to bylo za tabák, smím-li se zeptat? Samozřejmě jen tak čistě ze zvědavosti, že ano.

To já mám reakce okolí většinou velmi neutrální bez nějakých větších projevů, asi to bude hlavně tím, že kouřím převážně neutrály a lehčí latakie. Vesměs si mě lidé moc nevšímají, jen občas někdo, hlavně ze starší generace, se na mě mile usměje, když vidí dýmku.

Z nostalgie jsem si koupil Nappa Valley Venku na čerstvém a mrazivém vzduchu se to hezky line

U mne je to tak, že okolí je v 80% neutrální a nebo se hnedka zajímají, co za tabáky kouřím a jak to voní/chutná a hlavně CO Z TOHO JAKO MÁM, když se to nešlukuje. Někdy byla pochvala na zahrádce u piva za vůni (mix červený Amphory a Dudáka), jindy zpruzelé ksichty za latakii.
Na jednom koncertě se mě zpěvák s doutníčkem v ruce začal ve frontě na pivo vyptávat na detaily a po chvilce usoudil, že to nejspíš někdy vyzkouší. Na tomtéž koncertě mi kamarádka pochválila vzhled dýmky, řekla, že jsem jak pirát a pak prohlásila “ten tabák hezky voní, až mi trochu smrdí” (Nightcap).
No a v rodině je to tak, že matka to ignoruje, děda mě za to miluje (“konečně nebudu kouřit sám”) a otec se začal rozplývat a vyprávět mi o svojí první dýmce (v 11 letech) a jak je začal na vandrech sbírat apod.