V Lubech u Chebu byl jeden dědula a vyráběl naprosto dokonalé a špičkové smyčce, které si u něj objednávali hudebníci z celého světa. Asi před 25 lety jsem ještě jako mladý podnikatel u toho pána (tehdy skoro 90- ti letý) dělal střechu a tak jsem si s ním trochu povídal. Řekl mi tehdy, že před cca 10-ti lety, když mu bylo kolem 80-ti let, tak už měl práce dost, věk ho zmáhal a práce už ho taky tak netěšila. Tak dokončil zakázky, prodal materiál, prodal i pár kusů nářadí z dílny a koupil to od něj jeden z jeho bývalých učedníků. Po 3 letech zjistil, že se mu po té práci a tomu jak mu pod rukama vdechuje dřevu a žíním život, začalo stýskat a začal chodit po houslařích na kus řeči a sem tam pomoct radou nebo rukama, až doputoval k tomu, který od něj nakoupil nářadí a materiál. Tam ho čekalo překvapení, protože jeho bývalý učedník v dílně neměl ani jeden nástroj, který od něj koupil. A tak se ho zeptal kde to všechno je a jeho bývalý žák ho zavedl do dozadu do skladu, otevřel a řekl: „Pane mistr, schovávám to tu pro vás a jen čekám, kdy si pro své věci ke mně přijdete.“ Měl tam veškeré vybavení, které si od starého pána koupil. Dědula pak dělal své nepřekonatelné mistrovské smyčce dál i v těch 90-ti letech. 0mlouvám se za
, ale jestli vám všem to tu něco nepřipomíná a je to jen pro zamyšlení.
Jinak i já přeju ať se daří a hlavně hodně zdraví a pohody.