od MBO » 24 kvě. 2018, 10:27
Chtěl jsem napsat o jednom mýtu, kterým je dokuřování dýmky za každou cenu. Nebo začnu opačně: Chtěl jsem napsat o přerušovaném kouření. V angličtině na to mají zkratku DGT (Delayed Gratification Technique), kdyby to náhodou někdo chtěl hledat na internetu. V dnešní době, která je otevřeně protikuřácká, není úplně jednoduché si někde zapálit a pak dýmku třeba hodinu kouřit a v klidu ji dokouřit. Ve skutečnosti je to většinou přesně naopak. Změní se okolnosti nebo musím něco udělat, ale bez kouření. Dlouho jsem se bál dýmku nedokouřit. Bál jsem se, že když ji nechám vychladnout, nebude mít po opětovném zapálení dobrou chuť, nebo ji dokonce takovým ledabylým kouřením úplně zkazím. Proto jsem se vždy úporně snažil, a to za každých okolností, i když to nebylo vhodné nebo mi to vůbec nechutnalo, dýmku dokouřit.
Nedávno jsem zkusil pravý opak a zjišťuju, že jsem se opět mýlil. Že můžu ráno čtvrt hodinky kouřit, pak nechám dýmku klidně ležet (nejlépe někde venku, ale ve stínu) a odpoledne nebo večer se k ní vrátím, abych ji dokouřil. Po opětovném zapálení sice chutná trochu jinak, ale po několika potaženích je všechno v pořádku. Někomu to nebude chutnat, ale všichni se tím přece řídit nemusí. Hlavně se nemusím stresovat, že nemůžu dýmku dokouřit, protože se změnily okolnosti nebo mi to zrovna nechutná. Než nedokouřenou dýmku na blíže neznámou dobu odložím (může to být klidně i přes noc), protáhnu kanálek čističem, aby v dýmce zbytečně nezůstával kondenzát neboli močka. Až se k ní vrátím, přidusám tabák a znovu zapálím. Někdo před přestávkou ještě odsype popel, ale to už je na zvyku.
Asi si řeknete, že je to taková hloupost, která nestojí ani za řeč. Ale můžu vám říct, že po dvaceti letech trápení s dokuřováním dýmky je to pro mě velká úleva. Možná to pomůže i začínajícím kuřákům, kteří si můžou ušetřit podobné starosti. Záleží samozřejmě na tabáku. Některé snášejí přerušované kouření líp, jiné hůř. K přerušovanému kouření se hodí čisté virginie, vapery a flejky. Naopak aromatické tabáky prý vhodné nejsou, ale nezkoušel jsem je, takže nevím.
Teď si můžu brát dýmku všude s sebou, zakouřit si, když třeba na někoho nebo na něco čekám, pak dýmku protáhnu čističem, schovám do kapsy a můžu se věnovat něčemu jinému. Při další vhodné příležitosti se k dýmce vrátím a po dokouření ji vyčistím a nechám odpočinout jako vždycky. U takto kouřených dýmek nepozoruji žádné rozdíly. Dokonce se mi zdá, že voní líp, než když jsem se je snažil dokouřit za každou cenu najednou. Přerušované kouření má ještě větší význam u velkých dýmek (tzv. house pipes), které by jinak trvaly třeba dvě nebo tři hodiny.