Vyfajčím ťa do konca ... fajka

[ralo]

Zdravím, chci se zeptat, dokuřujete dýmky až úplně na dno? Mě to už potom ke konci totiž moc nechutná a kolikrát zkazí zážitek z celého kouření. Někde jsem ale četl, nedokuřováním do konce se dýmka ničí? Ale zase chci kouřit do doby, kdy mi to chutná, o to přeci jde..

[mihra]

No, firma Savinelli ve svých radách pro kuřáky dýmek píše "Doporučujeme nekouřit dýmku do posledního zbytečku tabáku na dně hlavičky, protože zbytky jsou velmi mokré a nasáklé tabákovým dehtem." Pokud dýmku po každém kouření řádně vyčistíš, nemůže se jí nic stát.

[PoKlaT]

Na podobné dotazy máme vlákno Rady pro začátečníka - trvale aktualizováno V.
Pokud nedokouříš bude dýmka vlhčí a musíš ji nechat déle schnout.
Poradil bych v tom případě cpát jen do poloviny

[Fanys]

Dýmka mi chutná až do bílého popela. Jestli to náhodou nebude tím, že tam během kouření nevytvářím bažinu. Soustřeď se na to jak se naučit kouřit suše a nezapařit tabák na dně a tím ho zničit.

[Bear]

Nekde jsem cetl, ze je lepsi pri nedokoureni zbyvajici tabak s popelem zamichat v kotliku bodcem, aby smes pohltila co nejvice vlhkosti, a az po vychladnuti vysypat. Osobne jsem ale jako zacatecnik jeste nemel odvahu nedokourit

[Dejmal]

Nedokuřuji poměrně běžně, zejména v dílně. Zaberu se do práce a když odcházím, tak koukám čtvrt kotlíku v dýmce...
Když si toho všimnu vysypu to, když ne, tak až za týden, když jdu zase do dílny
Kouřím v dílně při práci asi pět dýmek z toho jsou tři tenkostěnné staré Dunhillky a mohu říci, že i při tomto "hovadském" chování nemám jediný problém. Je pravda, že kouřím poměrně suše, takže mi tam vlastně nemá co zahnívat.
A při běžném kouření nemusím za každou cenu dokuřovat do dna, když to nechce hořet, nebo mi to přestane chutnat, tak to jse ven se stejným výstupem, vše OK

[Bear]

Musím přiznat, že jsi mě trochu uklidnil. Měl jsem z toho nedokuřování až panický strach. Ne, že bych to teď dělal pravidelně, ale když se to náhodou stane, budu mít větší klid na duši.

[Dejmal]

Hlavně v tom nehledat zbytečnou vědu

[ralo]

Díky chlapi, taky už jsem klidnější, vždyť o co jde že jo

[Ragaz]

Jasný o nic nejde, v nejhorším tu dýmku prostě vyhodíš a koupíš novou

[ontarios]

Aby dýmka zkysla, musela by procházet dlouhodoběji procesem nevyschnutí. Mě se jako začátečnickému šmudlovi podaří spíš sporadicky dokouřit suše. Ale objevil jsem, že se to daří téměř 100%, když nacpu krouživým způsobem z dlaně. Nevím proč, ale funguje to

[Ragaz]

Já si dělal srandu, já to dokuřování do konce taky nějak neprožívám. Kdyžtak dýmka dostane pár dní pauzu...což při mé současné frekvenci kouření a počtu dýmek není problém.

[ucho]

Přestal jsem to řešit již dávno. Hulim, abych si pochutnal. Když potřebuju jít dělat jiný veci a fajfku nemůžu dokourit, tak ji vysypu hned nebo později. Někdy protahnu čističem a někdy ne. Důležitý je, aby fajfka měla čas úplně vyschnout. Jinak je to šuma buřt. Žádnou fajfku kyselou nemám.

[MBO]

Chtěl jsem napsat o jednom mýtu, kterým je dokuřování dýmky za každou cenu. Nebo začnu opačně: Chtěl jsem napsat o přerušovaném kouření. V angličtině na to mají zkratku DGT (Delayed Gratification Technique), kdyby to náhodou někdo chtěl hledat na internetu. V dnešní době, která je otevřeně protikuřácká, není úplně jednoduché si někde zapálit a pak dýmku třeba hodinu kouřit a v klidu ji dokouřit. Ve skutečnosti je to většinou přesně naopak. Změní se okolnosti nebo musím něco udělat, ale bez kouření. Dlouho jsem se bál dýmku nedokouřit. Bál jsem se, že když ji nechám vychladnout, nebude mít po opětovném zapálení dobrou chuť, nebo ji dokonce takovým ledabylým kouřením úplně zkazím. Proto jsem se vždy úporně snažil, a to za každých okolností, i když to nebylo vhodné nebo mi to vůbec nechutnalo, dýmku dokouřit.
Nedávno jsem zkusil pravý opak a zjišťuju, že jsem se opět mýlil. Že můžu ráno čtvrt hodinky kouřit, pak nechám dýmku klidně ležet (nejlépe někde venku, ale ve stínu) a odpoledne nebo večer se k ní vrátím, abych ji dokouřil. Po opětovném zapálení sice chutná trochu jinak, ale po několika potaženích je všechno v pořádku. Někomu to nebude chutnat, ale všichni se tím přece řídit nemusí. Hlavně se nemusím stresovat, že nemůžu dýmku dokouřit, protože se změnily okolnosti nebo mi to zrovna nechutná. Než nedokouřenou dýmku na blíže neznámou dobu odložím (může to být klidně i přes noc), protáhnu kanálek čističem, aby v dýmce zbytečně nezůstával kondenzát neboli močka. Až se k ní vrátím, přidusám tabák a znovu zapálím. Někdo před přestávkou ještě odsype popel, ale to už je na zvyku.
Asi si řeknete, že je to taková hloupost, která nestojí ani za řeč. Ale můžu vám říct, že po dvaceti letech trápení s dokuřováním dýmky je to pro mě velká úleva. Možná to pomůže i začínajícím kuřákům, kteří si můžou ušetřit podobné starosti. Záleží samozřejmě na tabáku. Některé snášejí přerušované kouření líp, jiné hůř. K přerušovanému kouření se hodí čisté virginie, vapery a flejky. Naopak aromatické tabáky prý vhodné nejsou, ale nezkoušel jsem je, takže nevím.
Teď si můžu brát dýmku všude s sebou, zakouřit si, když třeba na někoho nebo na něco čekám, pak dýmku protáhnu čističem, schovám do kapsy a můžu se věnovat něčemu jinému. Při další vhodné příležitosti se k dýmce vrátím a po dokouření ji vyčistím a nechám odpočinout jako vždycky. U takto kouřených dýmek nepozoruji žádné rozdíly. Dokonce se mi zdá, že voní líp, než když jsem se je snažil dokouřit za každou cenu najednou. Přerušované kouření má ještě větší význam u velkých dýmek (tzv. house pipes), které by jinak trvaly třeba dvě nebo tři hodiny.

[žabař]

Na tohle :

V angličtině na to mají zkratku DGT (Delayed Gratification Technique)

je úplně ideální tahle fajfka:

Prostě zapálím, když není čas - strčím do kapsy, a pokračuju, až to jde. Akorát jsem si u ní udělal klasický náústek...