Ondra píše:Zdravím po osmi letech a doufám, že snad již natrvalo.
Rozhodl jsem se ke kouření dýmek opět vrátit. Domnívám se, že lidem (abych byl genderově vyvážený
) sluší dýmka víc nežli cigarety. Občas bývám i trochu vidět a dýmka mne spíš uklidňuje. I při psaní je to lepší, ale jako začátečník se dopouštím určitě mnoha chyb, které je potřeba zlikvidovat buď praxí a nebo tím, že se prostě zeptám
Je dobré, když při kouření nechám dýmku zhasnout a vrátím se k ní třeba za dvacet minut nebo i třeba za hodinu?
Vím, že po dokouření musí dýmka zcela vychladnout, ale může být problém, když jí vyčistím až po několika hodinách? Třeba i po pěti osmi hodinách?
Se sirkou mi to prostě nejde a připaluji zapalovačem a nacpávám tříkrokovým systémem. Pochopitelně mi to jako začátečníkovi dost zhasíná a když kouřím čtvrt hodiny v kuse, tak to považuji za malý zázrak. Může mít časté připalování nějaké nedobré účinky na samotnou dýmku?
Děkuji těm, kdož obětují čas na začátečnické dotazy
Tak to vezmeme popořadě:
1. Určitě je lepší dýmku kouřit kontinuálně. Jsou ale situace, kdy to zkrátka nejde, a to zejména
a) pokud začátečníkovi fajfka chcípá... pak se holt nedá nic dělat, dusátkem se uhladí povrch tabáku a připálí se znovu. V zásadě se nic neděje, lze opakovat X-krát.
b) něco do toho vleze, např. telefonát nebo se člověk zapovídá s přítelem fajfkařem a zapomene včas potáhnout. V zásadě se nic neděje, lze opakovat X-krát. To se stává i kovaným fajfmenům, zejména, když s fajfkou doslova žijí. Třeba já jsem dnes byl s fajfkou na houbách a připaloval jsem mockrát. Nebo když někdo kouří v autě a zajede k pumpě, tak asi nebude tankovat s fajfkou v zubech...
c) když je fajfka moc horká ... to by se vlastně stát nemělo nikdy, ale mnohému začátečníkovi se to holt stává i často. Pak nelze jinak, než okamžitě přestat kouřit a počkat, až fajfka vychladne. V zásadě se přeušením kouření nic neděje, problém je ta rozpálená fajfka.
KDY TENTO POSTUP NENÍ VHODNÝ: PŘI ZAKUŘOVÁNÍ NOVÉ DÝMKY. Tam prostě pokud možno si najít čas a fajfku kouřit obzvláště klidně, obzvláště pozorně, obzvláště chladně a pokud možno nepřerušovat ani na chvilku ... ideálně třeba na několik škrtnutí správně zapálit na začátku, a dokouřit na to jedno zapálení celý kotel. Každé připálení samozřejmě do fajky vtahuje hodně horký vzduch a dokonce plamen, čili ohrožení napálením je vždy trochu větší. Při zakuřování je fajfka nechráněná a riziko je násobně pravděpodobnější, zvláště dole v kotlíku.
2. Otázka zní, co to znamená "dobré".
Chuťově to posuď sám. Většina dýmkařů se shoduje, že odložená dýmka už nechutná tak dobře, jako souvisle kouřená (bez ohledu na počet připálení). Zkrátka ten tabák po pauze už není tak super. Jsou tabáky, kde to je vyložená tragédie (často aromatiky), jiné tabáky to celkem ještě snášejí.
Myslím, že před lety to zde nejlépe diagnostikoval přítel Lysohlav (beda), když uvedl jako kritérium teplotu tabáku v hlavičce: neškodí si udělat malou pauzu, třeba na toaletu nebo natočení dalšího piva, ale tak krátkou, aby hlavička zůstala vlažná. Dejme tomu do 5 minut. Jak tabák v hlavičce úplně vychladne, tak už to nikdy nebude úplně ono. Já bych na to přísahal.
3. Fajfky obecně snesou strašně moc. A každý skutečný (ne sváteční a snobský) fajfmen by se ti přiznal, že i svým nejoblíbenějším fajfkám někdy udělal nějakou "prasárnu". Obvyklý prohřešek je bujarý večírek a ranní zděšení, jakém že jsou fajfky stavu ...
Dějí se ale i mnohem horší věci. Já za svůj "majstrštyk" v tomto ohledu pokládám návrat na chalupu na jaře - a zjištění, že při posledním pobytu ještě na běžkách jsem nechal ve stojánku
nedokouřenou
a samozřejmě nevyčištěnou fajfku...
Fajfka to samozřejmě přežila bez úhony.
ALE - PLATÍ TO OBECNĚ O DOBŘE ZAKOUŘENÝCH A DOBŘE OPEČOVÁVANÝCH FAJFKÁCH. Výjimečně se k nim můžeš zachovat nepečlivě, ale pak okamžitě zpět k dobrým návykům a péči. SKUTEČNĚ VÝJIMEČNĚ. Pak se nestane vůbec nic.
Kdyby se to ale dělo pravidelně, tak to fajfkám určitě nesvědčí. Nejlepší je protě vyčistit ještě před spaním - hlavně pokud má fajfka filtrovou komoru, tak tam je vždy nějaký kondenzát a po delší době už se vsákne do dřeva, kdežto včas se dá vytřít kapesníčkem. Dýmka pak rychleji vysychá a dříve voní (= je připravena k dalšímu kouření)
4. No chce to prostě vytrvat, pracovat s dusátkem a naučit se nacpat tak akorát. Dusátkem jen krouživě uhladit povrch tabáku, žádné přítlaky, ale tohle dělat často. Doporučuji dřevěné dusátko, tím se lépe rozvádí uhlík po celém povrchu, kdežto železné spíš zchladí uhlík. Také pozor na moc vlhký tabák, to pak samozřejmě chcípá.
To půjde!
Všichni jsme začínali podobně.
Co píšeš?