Den BLBEC neboli erekce na slunci II

[Fénix]

To je strašný Soustrast.

[Jtt]

Mám jednu vtipnou historku s mým sedmiletým synem. Protože je šikula a dělal na lyžích blbosti, skončil s jedním stehem na noze. No, stane se. Přišel čas jít steh vytáhnout. Domluvili jsme se s jeho dětskou doktorkou, že zákrok provede, ať nemusíme čekat dlouho na pohotovosti.
Nadešel den D. Vyzvedávám kluka ve škole hned po obědě. Když se v šatně převléká, všimnu si, že mu z ponožky kouká palec. No dobře nevadí, návštěva doktorky se odkládá, valíme domů převléct ponožky. Naštěstí je to zdržení jen pár minut. Ani nejdu do bytu, kluk to zvládne sám. Stojím na chodbě a v tom telefon z práce, telefonuji a synovi moc nevěnuji pozornost. Za chvíli mě tahá za rukáv. Obutý, zavázané boty, vše v pořádku. Jdeme k doktorce.
V čekárně u doktorky se Pavlík vyzul a já zkoprněl. Nevěřím svým očím. Zjišťuji, že kluk si ponožky převlékl. Ale udělal jen poloviční práci, protože si převlékl jen jednu ponožku. Hmm, uvažuji co je teď menší trapas. Mít dvě stejné ponožky, ale jednu s dírou? Nebo mít každou jinou? Nešťastně koukám na jeho ponožky a nevím, co mám dělat. Za chvíli máme jít do ordinace. Podíval jsem se na něj ještě podrobněji. To už mi vyrazil ledový pot na zádech.
„Ty máš díru i na té druhé ponožce?“ Jdu do mdlob. On měl původně děravé obě dvě!!!
Vcházíme do ordinace. Operace proběhla v pořádku. Sestřička si prohlíží našeho Pavlíka. Jedna ponožka tmavá, jedna světlá. Svítí to jak vánoční strom na náměstí. Toho by si všiml i slabozraký.
„Pavlíku, ty máš každou ponožku jinou?“
„To on si tak dělá legraci.“ Snažím se zachránit situaci.
„Ne, nedělám.“ Odpoví syn s vážnou tváří ostříleného pokerového hráče.
„A co to máš s rukou?“ pokračuje sestřička. Já zbystřím, co má s rukou? Zabýval jsem se jen jeho ponožkami a nijak nekontroloval, jak vlastně vypadá celkově.
„My jsme měli ve škole výtvarku.“ Už nemám sílu cokoliv říkat, jen tam sedím s hlavou v dlaních a koukám na jeho úplně oranžovou dlaň. Proboha co ve škole používají za barvy?
Už abychom odsud byli pryč. Ještě obrázek pro malého pacienta.
„Už si konečně něco vyber a pojď.“ Nervózně přešlapuji, zatím co syn se nemůže rozhodnout mezi omalovánkou mašinky a motorky. Já se stydím jako snad nikdy.
Hurá, konečně jsme venku z ordinace. Snad tím trapasy dnešního dne končí. Ve výtahu ještě uvažuji nad celou situací. Najednou mě napadne jedna věc. No pozor! Tady může být ještě jedna varianta. Po příchodu domů letím do dětského pokoje a kontroluji ponožku, kterou si ten náš malý šikula sundal, před návštěvou doktorky. No samozřejmě, na ponožce žádná díra není. Já ho pošlu převléct si ponožky, protože má na jedné z nich díru. A on si převleče jen jednu a to ještě tu bez díry. To přeci nemůže být moje dítě!!!
Tak teď doma trnu při každém zazvonění, jestli nejde na návštěvu lékařkou zavolaná sociálka.

[MBO]

Za pár let, až kluk trochu vyroste, na to budeš vzpomínat a ještě se tomu zasměješ.

[Dejmal]

super příběh

[klasik51]

hezké a už jsi přišel na to, čí je?

[Fénix]

To je jak z Deníčku modrního fotra http://fotruv-denik.blog.cz/

[klasik51]

Jakube -

[Copatej]

Hmmm...ftipný... ...já už se jen modlil, aby Tě zase někdo nena.ral ....ale jinak fakt dobrej fór

[Jtt]

MBO: Proč za pár let, už teď se tomu jen směju.
Klasik: Když si vzpomenu, jak jsem já trápil rodiče, tak bude určitě můj.

On ten náš synek nezůstal nic dlužen ani mojí drahé polovičce, také myslela, že se hanbou propadne.

Před nástupem do školy jsme s ním chodil na logopedii. Klasika, nešlo mu R a Ř. Byl šikovný a vše se rychle a správně naučil. Paráda.
Teď nedávno měli ve škole recitační soutěž. Chlapec postoupil až do meziškolního kola, odkud si donesl diplom. Žena měla skvělej nápad, půjdou se i s diplomem pochlubit na tu logopedii.
Manželka nadšená, že se může chlubit synkem před cizíma. Synek v dobré náladě, že ho taky někdo pochválí. Pak se logopedka jen tak, aby řeč nestála, zeptala:
"A kolik je ti Pavlíku vlastně let?"
Pája hrdě řekne: "Sedm." Pak se zamyslí a naprosto bezelstně s bohorovným klidem dodá. "Ale v tramvaji pět."
Logopedka šla do kolen a moje drahá choť byla červená až za ušima.


Děti jsou poklad.

[Vejr]

rok 87 a u nás u stolu oblíbená hláška "jez nebo přijdou komunisti a sežerou ti to" - až se můj fotr musel dostavit do školky na pohovor když to můj tehdy 4letej brácha začal používat ve školce na ostatní děti

[Fénix]

"A kolik je ti Pavlíku vlastně let?"
Pája hrdě řekne: "Sedm." Pak se zamyslí a naprosto bezelstně s bohorovným klidem dodá. "Ale v tramvaji pět."

hele, to vydej knižně

[klasik51]

Jtt - jsem chtěl napsaz, zavzpomínej, ale pak jsem se pro jistotu zeptal.
Vejr -
Si mně připomněl, mám kamaráda, který naučil svého vlčáka, místo trhej, komunista.
Jak to řek, pes měl zuby venku, zježenej kožich na krku i hřbetě a koukal, kterej že to je. Všichni kdo byli
okolo, dělali, že myslí na vzdálený příbuzný.

[Schimmrovka]

Asi tu začnu psát své zážitky.narodila jsem na poště-pár let i tam strávila,dětství prožila na pohraniční rotě a skončila jako nezvedená osobnost ve městě a manžela klofla jen kvůli tomu, že měl barák na polosamotě na šumavě.Pokud to rozvedu-nebude te se nudit.Já se taky nenudila,jen občas na mě koukali divně .Ale za ty roky jsem zvykla .No co no

[Schimmrovka]

Jen malá ukázka- před pár lety jsem se stala majilelkou.spíše opatrovnicí vysloužilého policejního německého ovčáka Egona-pár členů klubu měli tu čest ho poznat.Byl to Pan Pes .Moc rád jezdil autem a byl vycvičen že to auto hlídal.No stalo se že jsem jela natankovat do kanystru benzín a na punpě odevřela kufr a Egon si tam užíval,já tankujíc benzín a nějací pražáci začli obdivovat Egona-byl to nádhený dlousrstý ovčák a vždy dobře naladěn,no ptali se co je to jako za rasu,že tak nádherné zvíře nikdy neviděli.No já s klidem angličana odvětila-To-to je kříženec vlka s medvěm,takzvaný pes medvědovitý a že je celkem nová rasa,nevim .... odjížděli s pár fotkama co si udělali a moc divili

[PoKlaT]

Že ty nás takhle mystifikuješ i s tím tvým kulinářským uměním