Jak vznikl Váš nick?

[Kili]

Zkratka z příjmení zděděná po panu otci.

[Gimli]

Taky z Durinova rodu ? Máš nějak málo vousů

[Bluefire]

Když jsem vymýšlel nick do klubu suzuki-gsx, zvolil jsem Bluefire a používám to i jinde

[muf]

Přezdívka z mládí podle mufa ze studia kamarád

[vintage]

Když jsem přišel někdy v roce 2005 na pohovor do prace, přišel jsem zrovna ze zkoušky s kapelou a měl jsem sebou odrbáný kufr s vintage kytarou, o cemz jsem je na dotaz informoval. Když jsem nastoupil neřekli mi jinak než Vintage...

[Alter Egon]

U mě je to jednoduché, Alter Egon je takové moje alter ego

[PoKlaT]

Ještě to není se mnou tak špatné věděl jsem, že to tu už jednou bylo

[RottenFox]

Chudák kluk, mu kazíš radost.

[Houly]

Můj nick = má přezdívka, kterou mě počastoval jeden spolužák v prváku na gymplu (z příjmení). Táhla se se mnou i na vysoké ...

[Drto]

Drto není jediná přezdívka, kterou používám. Vznikla z mého příjmení a jména (DRTil. Oldřich). Jako login pro mašinku. Zajímavé snad jen pro znalce dřevní počítačové výbavy bývalého Generálního ředitelství průmyslu papíru a celulózy. Podařilo se jim vybavit některé firmy z oboru vysloužilou technikou z britských ponorek. Jednalo se o počítaće firmy REDIFON. Na ponorkách to mělo pod palcem jaderné rakety, u nás sběr dat. Programovatelné v odrůdě COBOLu. Kapacitně někde na úrovni 286.
Spolehlivostí multirežimu skoro v současnosti.

[Rigolleto]

Přezdívku "Rigolleto" používám už delší dobu. Vznikla v podstatě spontáně, podle stejnojmené oblíbené zmrzliny. Nyní mám však jiné chuťe, takže se asi přejmenuji na Sherlocka či irish flake

[itrnda]

Já nabízím hned dvě verze:

Ta první je sice pravdivá, ale nudná. Můj profesor asi neměl rád dlouhá slova, a tak si moje příjmení zkrátil na “Trnda!”, což mi ale bylo rozhodně milejší, než dosavadní “Váňo, Váňo, Ivane!” Později jsem zkrátil ještě razantněji svoje křestní, dal to na začátek a bylo to - itrnda.


Ta druhá a zajímavější varianta je ale daleko poutavější, a kdo nemáte pevné nervy a trošku času, tak už raději ani dál nečtěte:

V jednom ze svých minulých životů jsem se totiž živil jako dost neschopný vojenský felčar, ale zato z bohaté knížecí rodiny - kořeny našeho starobylého rodu sahaly až do Blagorodinské oblasti v Pskovské gubernii, měli jsme přes tři sta duší, ale to jen tak pro zajímavost, nechci vás tady zrovna tímto ohromovat.

V roce 1774 jsem trávil dovolenou na Jaltě na Krymu, když si pro mne takhle navečer (zrovna jsme chtěli s Vasilisou zasednout k Šči, co si vzpomínám) nechal poslat místní gubernátor (myslím, že mu říkali Pjotře Vasiljeviči, nebo tak nějak), že prý ve vedlejší vesnici Aluště probíhá utkání v šipkách mezi ruskými a tureckými vojsky, a že jejich generál Michail Illarionovič Kutuzov to dostal šipkou rovnou do oka. Tak jsem se tam vypravil, jakýsi trn tomu Kutuzovovi čouhal skutečně z oka.

Nabídl jsem mu, že mu trn z oka odborně vytáhnu, ale byl jsem přitom dost nervózní, protože jsem dost spěchal na večerní souboj s podplukovníkem Vsevolodem Marcajanem, který večer předtím smrtelně urazil moji ženu, kněžnu Vasilisu (prohlásil před společností, že Vasilisa má největší zadek na světě, což ani zdaleka nebyla zcela tak úplná pravda). Ale to skutečně jen na okraj.

Na mojí nabídku hlesl bolestí trpící Kutuzov: “Trn? Da!”, já mu ho vyškubl a odjel na souboj, on přišel o oko a já večer o život, protože Marcajan byl bohužel fakt hodně dobrý střelec...

[BATRACHOS]

To je historka k šampaňskému a kaviáru!

[itrnda]

No, je to už fakt dost dávno, maně si vzpomínám, že šampaňské jsme měli tenkrát přímo od Golycina, ale kaviár tenkrát nebyl, protože Vasilisa ho nesnášela, takže po Šči měly přijít na tabuli Čebureky. Ale pak se to nějak zvrhlo - viz výše.
Ale to už jsme zase trošinku OT.

[Vladas]

Jmenuju se Vladimír, zkráceně Vlaďas a přihlašovací jméno jsem nechtěl zatěžovat diakritikou