V pátek jsem si pěkně užil se zubem. Měl jsem zub, který už odumřel a před časem se mi vylomil. Sice to vůbec nebolelo ani nijak nezlobilo, ale řekl jsem si, že si dojdu k zubaři, abych si ještě nezadělal na nějaký zánět dásní. Z toho zubu zbyla už jen taková skořepina, tak jsem si myslel, že mi to vytrhne a bude to. Objednal jsem se na druhou hodinu a tak jsem si říkal, že pak budu mít pěkné volné odpoledne a že pak po zákroku půjdu na procházku s manželkou a s prckem.
Dostavil jsem se do ordinace, zubařka se na to koukla a taky usoudila, že se s tím nedá nic dělat a že se to vytrhne. "OK, jsem připraven, tak ať už to mám za sebou" říkám si.
A teď to začalo být napínavý. Páčila to vším možným a pak objevila, že to asi nebude jen tak, poněvadž se ukázalo, že ten zub je srostlý s čelistí. Zkoušela to dál, dostal jsem další injekci. No děs a hrůza, hodinu a půl mi to dolovala, bolest jak kráva a stejně s tím moc nehla nebo jen trošičku.
Pak to vzdala a já místo procházky vyrazil s krvavou hubou do Prahy na stomatochirurgickou pohotovost, aby to dokončili.
Tam jsem asi hodinu čekal, než se mě ujmuli (opravdu "pohotově" - byl jsem tam sám), ale dokončili to rychle. Tam se s tím moc necrcali, vrazili mi tam nějaké háky, začalo to všechno křupat a zub byl za chvíli venku. Já jsem si bolestí málem krůpnul do textilu a divím se, že jsem jim tam neurval ty madla na křesle, ale přežil jsem. Pak mi to zašili, což už nebolelo a od té doby leduju a jím přesnídávky a měkkou stravu.
No nikomu bych to nepřál přátelé, bylo to snad ta nejhorší tělesná bolest, co jsem doposud zažil (a doufám, že už nikdy nezažiju).
Doufám, že jsem vás od zubařuů moc neodradil