od Tapinek » 27 říj. 2018, 11:21
Mojše a Izák bloudí po poušti, dojde jim voda i zásoby. Když tu konečně spatří oázu a dokonce obydlenou. Procházejí mezi domky, ale jediný, ve kterém se zdá, že by se mohli nacházet lidé, je místní mešita.
„No co,“ pokrčí Izák rameny, „tak poprosíme o jídlo v mešitě.“
„A myslíš, že zrovna nám něco dají?“ zapochybuje Mojše. „Ale já vím, co uděláme. Řekneme, že já jsem Mahmed a ty jsi Alí.“
„Ne, já se zapírat nebudu!“
„Jak myslíš.“
Zabuší na vchod do mešity a po chvíli vykoukne jeden z muslimů.
„Přejete si, pánové?“
„Už několik dnů bloudíme pouští, došly nám zásoby a prosíme o pomoc.“
„A jak se jmenujete, pánové?“
„Mahmed a jsem muslim,“ odpoví Mojše.
„Izák a jsem žid,“ praví hrdě Izák a na Mojšeho se ošklivě podívá.
Muslim zapadne dovnitř, ale pak zase vykoukne.
„Člen Ummy nechť vstoupí a muž knihy počká venku.“
Mojše tedy vejde do mešity a Izák zůstane před ní. Po nějaké době vyjde jeden z muslimů a přinese mu velkou nádobu s vodou, chléb, ovoce a maso.
„Děkuji,“ praví Izák vděčně, „a můj přítel?“
„Tvůj přítel s námi bude slavit ramadán.“