Krátké shrnutí dojmů potulného návštěvníka ze setkání Krněnské buňky.
Dovolte mi vážení abych stručně sesumíroval své dojmy z návštěvy této skupinky výjimečných individuí.
Natvrdo jsem se vetřel do této mírumilovné skupinky vyznavačů tabáků, kteří se pravidelně scházejí v brněnské paluše zvané Atrium.
S úmyslem nasát něco dýmkařského moudra a potkat nějaké ty kolegy ve zbrani (zbraní jest myšlena dýmka) vstoupil jsem do onoho podniku 24.11. léta páně 2015.
Právnici (Ivo a Honza) všude byli a vše znají, ostatně jako všichni právníci. Kdyby to tak nebyli byl bych nesvůj a již nikdy bych se nesvěřil do péče právníků.
Ivo má velmi krásné dýmky a kultivovaný projev, na právníka mluví hezky spisovně, až by jeden řekl, je to vůbec právník?
Honza je fajn chlapík. Dal mi čuchnout k mýdlu (latakií), díky.
Přemek (snad si to jméno nepletu), pokud nespal v pelíšku ze svých fousů (zřejmě unaven z kouření nekvalitních tabáků) občas také přihodil nějaké to moudro.
Kluci z IT (přesně už si nepamatuji jména, sorry ikdyž jste seděli hned vedle mě) moc nemluvili, někdo to musel dorovnávat. Vtip jaký je rozdíl mezi granátem a manželstvím byl naprosto luxusní.
Zlatý hřeb a ozdoba jinak pánské společnosti slečna Nefritová Liška. Sympatická kráska s pěknou dýmkou DB mě uvrhla do časů detektiva Poirota když si přehodila své boa a zamyšleně zapálila dýmku. Vskutku pěkný pohled. Poslední pán s doutníkem (zase ty jména) se ctí uzavíral defilé brněnských dýmkařů onoho dne.
Za mě musím říct, že jste skupina intelektuálních tarzanů, kteří mi příjemně osvěžili podvečer, rád jsem vás poznal.
Pokud jste měli pocit, že jsem unavený, nepřirozený a měl jsem trapné dotazy, byl to jen falešný pocit. Pravda je, že jsem byl k smrti unaven (moc práce tento měsíc), ale zvědavost mě dokopala až vašemu smradlavému stolu. Skončím slovy Honzy, kamarády si mezi vámi hledat nebudu.
Zdar a zase někdy