Zdravím všechny zde přítomné i ty druhé
Na tomhle fóru jsem se registroval před několika dny, ale psát sem se odvažuji až teď. Nechtěl jsem dříve zasahovat do něčeho, čehož se aktivně neúčastním. Teď už snad můžu. Sedím u notebooku s tančícími prsty na klávesnici a v koutku úst svou první dýmku. Společnost mně dělá popelník plný vyhořelých sirek a spoustu zajímavého čtení, které mi tu a tam vyloudí úsměv na rtu, jindy zase kulím oči (teď o to víc, protože jsem se zapomněl a dal si pořádného práska)
Kouření není pro mě až tak nová věc, byly dny, kdy jsem konzumoval čtyřicítku cigaret denně. Před osmnácti lety tomu osud chtěl a já nechal cigarety cigaretama a nikotinový požadavek mého těla doplňoval občas kvalitním doutníkem. Až loni při jedné akci jsem měl to štěstí se setkat s dýmkou na vlastní dotyk, i když jen s nezapálenou. Od té doby jsem nevěrný své manželce v myšlenkách. Ne, nejsou to myšlenky na jinou děvu, ale mé myšlenky se ubírají směrem, kde já sedím u praskajícího krbu popíjející kvalitní sladové pití (čehož jsem taktéž vyznavačem) a třímajíc dýmku ve své ruce. Dneska se splnily mé sny! Nevím, jak ten pocit popsat, je to skoro na napsání knihy, ale hlavně Vy všichni zcela jistě mé pocity znáte. Když se tak nad tím zamyslím, tak možná i ta kniha vznikne. Hrozně rád totiž píši a nejen to, jsem člověk, který ročně ukrajuje několik tisíc kilometrů jízdou na kole, nejlépe směřujíc do kopce. Občas sleduji udivené pohledy cyklistů jedoucí opačným směrem říkajíc si: „nespletl si ten dědula směr“ Nespletl, dědula má rád výzvy, za kterými objíždí Evropu a přidává zářezy do pomyslné cyklistické pažby. Nebudu Vás ale obtěžovat zdlouhavým psaním, nebo aspoň ne teď.
Přeji Vám všem krásný den a doufám, že i Vám je tak dobře, jako je teď mě (óóó, nějak se mi točí hlava)
Dlouhý a chladný kouř přeje Deyv