Vtipy 6 - vstup na vlastní nebezpečí !

[Milanzusti]

Láďo aby se ti to podařilo

Stěžuje si lišák malým: „Bankéři tunelují, soudci nesoudí, politici lžou, komunisté jsou zase ve funkcích... a na nás budou svádět, že mezi lidi roznášíme vzteklinu!”

[bigdragon]

a na nás budou svádět, že mezi lidi roznášíme vzteklinu!”

tak to né smutným věcem se smát nemůžu . . . ale je to dobrý

[easy]

Zrovna se dívám na Nikdo není dokonalý . Bože, kde ty pacienty hledají? Tak ve Švýcarsku prý neplatí gravitační zákon a první čech na měsíci byl Gagarin, ale to byl vlastně američan ...

edit: Jo a prý co dělá slunce v noci? Nó ... je měsíc ... z něj ...

[Dýmák]

A já myslel,že spí

Jaký je rozdíl mezi politikem a jedovatou houbou?Žádný oba si žijou na vysoký noze a votravujou lidi.

[Milanzusti]

Před vládní budovou posedávají dva žebráci a jeden nadhodí: „Neviděli jsme se už někde?”
„Vy jste mi také povědomý...”
Oba chvíli přemýšlí a jednomu z nich se pak rozjasní tvář: „Už vím, před volbami jsme se potkali na mítinku ODS a křičeli jsme: Chceme změnu! Chceme změnu!”

[Mack]

Jak stárneme, začínáme pochybovat o své schopnosti
dělat něco "užitečného" pro zbytek světa. Právě v takových
okamžicích jsou naše naděje posíleny mimořádnými
skutky jiných "seniorů", kteří našli odvahu postavit se
problémům, na které bychom si my ostatní netroufli.
HAROLD Schlumberg je taková osobnost, PROHLÁSIL:
Často se mě lidé ptají, "Co vy staří lidé děláte když odejdete do důchodu?"
Například já... mám to štěstí, že jsem byl chemickým inženýrem a jedna z činností,
kterou dělám nejraději je přeměna piva, vína a skotské na moč.
Dělám to každý den a skutečně mě tato činnost těší.
Harold je inspirací pro nás pro všechny.

[jorgos]

Mack

[Dýmák]

Macku ty si kus

[Alferi]

Pointa nic moc, ale ta zvuková imitace ježka je dobrá.

[marcusio]

Ani jsem nečekal na pointu . Ta zvuková stopa ježka ve mě totiž vybudila pěkný záchvat smíchu
Doufám, že nikdo nevymyslí podobný k mému novému avataru

[Milanzusti]

Mack super

Chodí vám hodně dopisů?” ptá se reportér známého politika.
„Dost, a některé jsou pro moji práci velmi inspirující.”
„Lidé se vám jistě svěřují se svými přáními.”
„Také.”
„A můžete nám říci nejznámější dopis, který jste dostal?”
„Samozřejmě, jeden pisatel mě v něm seznamoval s tím, jak se nejjednodušeji váže smyčka na provaze!”

[Copatej]

Jednoho dne jsem potkala sladkého gentlemana a zamilovala se do něj. Když se stalo zřejmým, že se vezmeme, učinila jsem nejvyšší oběť a vzdala se svých oblíbených fazolí. O několik měsíců později, o mých narozeninách, se mi cestou domů z práce pokazilo auto. Protože jsme žili na venkově, zavolala jsem manželovi, že přijdu domů pozdě, protože musím jít pěšky. Cestou jsem míjela malou restauraci a vůni pečených fazolí vycházející z jejich kuchyně, jsem nedokázala odolat.
Abych se dostala domů, musela jsem ujít několik mil a tak jsem si řekla, že než přijdu domů, všechny škodlivé následky těch fazolí vyprchají. Vešla jsem do restaurace a než by řekl švec, spořádala jsem tři velké porce pečených fazolí. Celou cestu domů jsem se pak snažila vypustit všechen plyn, který můj zažívací systém produkoval. Když jsem dorazila domů, manžel se zdál velmi nadšený, že mě vidí a s potěšením mi oznámil: "Miláčku, pro dnešní večeři pro tebe mám velké překvapení." Zavázal mi pak oči a zavedl mě k mé židli u stolu. Sedla jsem si a právě v okamžiku kdy chtěl rozvázat šátek na mých očích, zazvonil telefon. Musela jsem mu slíbit, že se šátku na očích nedotknu, dokud se nevrátí a pak šel zvednout telefon. Pečené fazole, které jsem zkonzumovala na mě stále ještě měly
vliv a tlak se stával neúnosným. Můj muž byl ve druhé místnosti a já jsem využila příležitosti, a přesunula váhu na jednu půlku a upšoukla si. Bylo to nejen hlasité, ale zapáchalo to jako vlečka hnoje,
která přejela skunka před papírnou. Vzala jsem ze svého klína ubrousek a mávala jím rázně ve vzduchu. Pak jsem přesunula váhu na druhou půlku a vypustila tři další salvy. Zápach byl horší, než když se vaří zelí. Pečlivě jsem naslouchala vzdálené konverzaci ve druhé místnosti a pokračovala v uvolňování tlaku ve svém zažívacím systému po dalších několik minut. Požitek byl nepopsatelný. Když slova na rozloučenou z vedlejší místnosti signalizovala konec mé svobody, ještě párkrát jsem zamávala ve vzduchu ubrouskem, vrátila jej na klín a složila na něj ruce. Cítila jsem se uvolněně a byla jsem se sebou velmi spokojená. Má tvář musela být alegorií na nevinnost, když se manžel vrátil a omlouval se, že telefonoval tak dlouho. Zeptal se, jestli jsem se dívala pod šátkem a já jsem jej ujistila, že ne. V tom okamžiku sundal z mých očí šátek a dvanáct hostů jednohlasně proneslo:
"Happy Birthday!" Omdlela jsem!!!!!!!!!!!!!!

[Kutil3]

Jeden taková měnší kaměňák.

IDE dezo ze svou rodinou si za plavat a dezo rika deskam deti kdo to preplave tak se sneho stane gadzo tak dezo to preplaval, mama to preplavala, dcera do preplava a syn se zacal topit a vola pomoc a dezo mu rika "my cikanum ne pomahame"!

[Kutil3]

Ještě jeden ze světa.

Jednoho dne dostal Bush infarkt a umřel. Okamžitě se odebral do pekla, kde už byl očekáván. "Jsi na mém seznamu", řekl mu ďábel, "ale já zrovna nemám volné místo. V každém případě tady ale musíš zůstat, takže mám pro tebe návrh. Mám tady pár hříšníků, kteří nebyli tak špatní jako ty. Jednoho z nich pustím, ale ty půjdeš na jeho místo. A budu k tobě dokonce tak dobrý, že ti dovolím, aby sis sám vybral." Bushovi se to zdálo jako dobrý obchod. Ďábel tedy otevřel první místnost. Tam byl veliký bazén, v něm plaval Nixon. Stále se potápěl a něco hledal, ale vždy se vynořil s prázdnýma rukama. Znovu, znovu. "Ne," řekl Bush. "Já nejsem dobrý plavec. Myslím, že tohle bych dělat nemohl." Ďábel tedy otevřel druhou místnost. Tam byl Brežněv a velikým kladivem rozbíjel kameny. Kamenů nikdy neubývalo. "Ne," řekl Bush. "Mám problémy s ramenem. Strašně bych trpěl, kdybych musel pořád rozbíjet kameny." Ďábel tedy otevřel třetí místnost. Tam ležel na zemi Bill Clinton, ruce svázané nad hlavou, nohy svázané a roztažené. Nad ním se skláněla Monica Lewinská a dělala to, co dělala nejlépe. Bush hleděl v šoku. Pak řekl: "Jo, myslím, že tohle bych vydržel." Ďábel se zachechtal (jak jinak, než ďábelsky) a řekl: "Monico, můžeš jít."


A ještě jeden, ale ten je podle pravdy!!

Baví se takhle americký a český ministr financí. Američan říká: „U nás je průměrný plat tři tisíce dolarů. Z toho jdou dva tisíce na daně a další běžné výdaje a co dělají s tím zbylým tisícem, to stát nezajímá.”
Český ministr reaguje: „To u nás je to v podstatě stejné. Člověk si průměrně vydělá deset tisíc korun, z toho dá třináct tisíc na daně a běžné výdaje a kde vezme ty zbývající tři tisíce, to stát nezajímá!”


A jeden o zvířatkách na konec.

Běží zajíc po poli a potká kozu.Koza se diví:"ty takový malý a už kouříš?"Zajíc si ji chvilku prohlíží a pak řekne:"a ty taková velká a ještě nenosíš podprsenku?"

[basa333]

... a stará paralela:

starší paní jde po ulici a zastaví osmiletého hocha, kouřícího doutník.
"chlapečku, co by tomu řekli tví rodiče, kdyby věděli, že kouříš?"
"...a co by tomu řekl váš manžel, kdyby věděl, že zastavujete cizí pány na ulici?"